Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic listy/XXV. Témuž

Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic listy Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
XXIV. Janovi Šlechtovi, kr. sekretáři	XXV. Témuž	XXVI. Témuž

Údaje o textu
Titulek:	XXV. Témuž
Autor:	Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
Zdroj:	VINAŘICKÝ, Karel. Pána Bohuslava Hasišteynského z Lobkowic wěk a spisy wybrané. Praha : knížecí arcibiskupská tiskárna, 1836. S. 69–72. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Karel Alois Vinařický
Licence překlad:	PD old 70
Převedeno z bratrského pravopisu.

Po osvědčení své lásky k němu, zmiňuje se o Petru Schottovi, vynáší své zdání o válce proti Turku, a žádá o poslání některých knih. 14. Září 1499, (dle Mitisa) (1503?).

(E. A. e. 18.)

Po svém z Uher se navrácení dostal jsem od Tebe dva listy; na první jsem Ti již odpověděl, na druhý nyní odpovídám. Znaje Tvou přívětivou povahu, nedivím se, že také přívětivě píšeš, nasleduje dobrého hospodáře, jenž z dobrého srdce podobně věci dobré pronáší. I těším se více, že jsem od Tebe, muže tak vzácného, než od kohokoli jiného milován; ano za šťastného se proto pokládám, i nebude mi žel, o závod v přátelství s Tebou jíti, jelikož v závodu tom netoliko vítězství, ale i zápas již samý něco šlechetného jest.

V listu svém dotýkáš Petra Schotta; věz tedy, že byl muž znamenitý, zběhlý v zákonech posvátných i světských, ctitel pěkných umění, a víře a ctnosti tak oddaný, že se našemu věku ani nepodobal. Již v Bononii se mnou, tehdáž ještě výrostkem přátelsky zacházel; jeden druhému obapolně jsme zdělovali své básnické okusy; i domů se navrátivše, dopisovali jsme sobě: listy naše osvědčovaly však více obapolnou lásku, než aby ozdobností slohu vynikaly. Pročež ustaň vychvalovati takové tretky; neb mi náhodou z pera vyplynuly, a k vydání dokonce určeny nejsou, zapáchajíce načitě prachem školním: nepřestaneš-li ale předce, pomyslím sobě, že se mi Jan Šlechta spíše vysmívá než aby se z lásky ke mně u věci tak patrné klamal.

Cos mi psal o přípravách Turkových po zemi a moři, zvěděl jsem již ondyno z listů jiných přátel svých i nevím, co k tomu říci. Ovšem nic dobrého nepředzvídám; pročež bych přál, aby knížata naše již ze sna procítnuli, a ne-li navždy, alespoň na čas zanechajíce domácího rocení a rozmařilé zahálky, s mocí sjednocenou udeřili na obecného nepřítele. Neb se opravdu obávám, aby tato jejich nedba, ať nedím zpozdilost, nebyla někdy snad ku zkáze celého křesťanstva. Neb dobude-li Turek Korcyry, na věky zavřeny budou zátoky Adriatického moře obchodu našemu, a nejzpupnější tyran provozovati bude po celém tom moři vůli svou; ano nejen, jak píšeš, plavba naše tam zničena, alebrž Apulie, Kalabrie a celé to pomoří vlaské, za starodávna Velkou Græcií nazvané, uběhne v největší nebezpečenství. Pročež ač já vždy klidu a pokoje bývám žádostivější: než toto liché příměří s nepřátely učiněné se mi dokonce nelíbí; anobrž za bezpečnější a křesťanstvu užitečnější mám zjevnou válku, než nejistý a na zvůli těch divochů založený mír. To bys měl vedlé ouřadu svého králi častěji připomínati. — Zdalis mi co ze žádaných knih objednal, nemohl jsem vyrozuměti z listu Tvého. Čekám posavád Origena de principiis, epigrammata Jana Pannonia, kroniku Antonia Bonfina, a latinský rukopis do král. bibliotheky půjčený. Z Němec poslán mi ondyno Arator; oslavuje skutky apoštolské ve verších; chceš-li, dám Ti jej opsati; neb není tuším posud vytištěn. I nezapomeň mi oznámiti, kdy svatbu slaviti hodláš. Zdráv buď!