Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic listy/XXII. Bernardovi Adelmannovi, kanovníku Eichštadtskému

Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic listy Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
XXI. Janovi Šlechtovi, kr. sekretáři	XXII. Bernardovi Adelmannovi, kanovníku Eichštadtskému	XXIII. Christannovi

Údaje o textu
Titulek:	XXII. Bernardovi Adelmannovi, kanovníku Eichštadtskému
Autor:	Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
Zdroj:	VINAŘICKÝ, Karel. Pána Bohuslava Hasišteynského z Lobkowic wěk a spisy wybrané. Praha : knížecí arcibiskupská tiskárna, 1836. S. 56–58. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Karel Alois Vinařický
Licence překlad:	PD old 70
Převedeno z bratrského pravopisu.

Popisuje život u dvora krále Vladislava II. V Budíně 1. Srpna (1502).

(L. O. p. V. 95.)

Dlouho Tvůj list se potuloval, an 11. Května vypraven, teprvé 26. Července v Budíně mne našel, a sice ve zdraví nehrubě dobrém. Neb málo který z našinců zdejší povětří snésti může. Děkuješ mi, a já věru nevím, zač bych tako skvostných díků zasluhoval: ano kdybychom obapolné služby své na vážkách sobě odvažovali, moje by ledva sté části Tvojích dosáhly. — Alkorán jsem ještě nespatřil; nevědělť Jan z Hofu, má-li jej přímo sem aneb do Čech poslati.

Co se mne dotýká, zatáčím se tady mezi samými dvořany, skvostným šarlatem oděnými; klaním se a klaní se mně; usmívám se, a usmívají se na mne. Pokud mi to po chuti, snadno uhodneš; málo zajisté, co by mne těšilo, zde nalezám. Světští páchnou zde vesměs plachou národu svého povahou; povrchu lichotivi, v srdci jsou plni lsti a klamu. Duchovní častěji o pozemských, než o nebeských pokladech mluvívají; jména krasotinek častěji než jména svatých z úst vypouštějí; s Plautem a Virgiliem se více než s Evangelisty obírají, a bedlivěji se doptávají po spisech Epikurových než po papežských zákonech. — Král pak sám nad míru dobrý a spravedlivý jest; než přinucen bývá nezřídka cizím spíše, než svým se spravovati smyslem, a vystříhaje se jednoho druhu nespravedlnosti, aby totiž nikomu neublížil, z bázlivosti upadá do jiného, an bezpráví jiným činěné nezastavuje. Vede nyní válku proti Turkům, a nedávno díl vojska jejich porazil; než obávám se, aby větším jeho výpravám občanské rozbroje nepřekážely; neboť præláti a páni na urputnost a svévoli nižšího urozenstva velice touží; toto zase na hrdost a prostopášnost oněch žehrá, a k obraně se zapisuje, kdyby jim ublíženo býti melo. Obě pak strany krále všelijak sobě nakloniti usilují. Vše to, kam se nachýlí nevím.

Posléze známo Tobě činím, co jediné v Uhřích mne těší, že zde nacházím několika pěkného umění milovných a všestranně učených mužů, s nimižto rozmlouvati a zacházeti největší jest moje rozkoš. Zdráv buď, můj dobrý Bernarde!