Ottův slovník naučný/Zamítnutí porotců

Ottův slovník naučný
Zámiš	Zamítnutí porotců	Zamítnutí soudních osob

Údaje o textu
Titulek:	Zamítnutí porotců
Autor:	František Storch
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 421. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Zamítnutí porotců. V neveřejném sedění sborového soudu porotního, kdež před početím hlavního přelíčeni obsazuje se lavice porotců, poskytuje se také stranám příležitost, aby vykonaly právo zamítací (viz Porota). Toto zamítací právo liší se od práva zamítnouti jiné soudní osoby (viz Zamítnutí soudních osob) v těchto směrech: 1. přísluší jen žalobci a obžalovanému (nikoli také soukromému žalobci), a to 2. každému z nich rovným dílem vzhledem k určitému počtu porotců, kterýž jim předseda napřed oznámí. Z celého počtu přítomných a nevyloučených porotců může totiž žalobce zamítnouti polovici a obžalovaný také polovici; jenom jest-li počet porotců lichý, obžalovaný může zamítnouti o jednoho více. Z. p. jest 3. povahy peremptorní v tom smysle, že důvody z. uváděti se nejen nemusí, ale ani nesmějí. Způsob jednání jest při tom tento: Předseda vytahuje jména jednoho každého porotce z osudí, a hned po vytažení a přečtení každého jména jest nejprve na žalobci a po něm na obžalovaném, aby prohlásili, zda porotce přijímají či zamítají. Proto také 4. z. jest vykonáno již samým zamítajícím prohlášením oprávněného, soudu pak nepřísluší o tom rozhodovati. Viz řád tr. rak. z r. 1873, §§ 308–310. –rch.