Ottův slovník naučný/Zader

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Zader
Autor: Jiří Viktor Daneš
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 361. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Zadar

Zader (srb. — chorv. Zadar, it. Zara, lat. Jadera). hl. m. království Dalmacie, leží na malém poloostrově vybíhajícím z pevniny do průlivu Zaderského čili Pašmanského proti ostrovu Ugljanu, je sídlem místodržitelství a okr. hejtmanství, zemského sněmu a zemského výboru, vrchního zemského a zemského okresního soudu, zemského finančního ředitelství, finanční prokuratury, zemské pokladny a hlavního úřadu celního, přístavního kapitanátu, vojenského velitelství pro Dalmacii, ženijního velitelství, velit. zemské obrany a četnictva (má posádkou 2 prapory pěchoty), katolického arcibiskupství a pravoslavného biskupství, obchodní a živnostenské komory, zemského pozemkového ústavu úvěrního, italského konsulátu a řecké konsulární agencie. Má 13.016 (jako obec 32.551) obyv. (1900), převahou Vlachů, a je poslední baštou italskou na pobřeží dalmatském, majíc obecní zastupitelstvo i poslance na sněmech vlašské. Z měst dalmatských má polohu nejméně zajímavou a ani vnitřek jeho s výjimkou starých památek architektonických mnoho neposkytuje, jet’ především městem úřednickým, kterému poloha jeho nejblíže přístavů v Přímoří zjednala úlohu hlavního města. Z. byl až do r. 1873 pevnosti, hradby jeho jsou z části až posud zachovány a slouží z části za promenádu, z části pokrývá je pěkný Blažekovićův park; z bran městských Porta di Terraferma je renaissanční stavbou ze XVI. stol. od Sanmicheliho z Verony, i Porta Marina z části římského původu jsou cenné památky stavitelské. Moderní nábřeží Riva Nuova na straně záp., pochybné ceny umělecké, je zároveň přístavištěm velikých lodí a hlavním korsem, starý přístav leží na sev.-vých. za branou Porta Marina, přístav rybářský »fossa« na jihu za branou Porta Terraferma. Z náměstí Piazza delle Erbe a Piazza Colonna krášlí antické sloupy chrámové, na Piazza dei Signori stojí radnice, hlavní stráž a renaissanční Loggia pubblica od Sanmicheliho, v níž nyní umístěna je městská knihovna po zakladateli Bibliotheca Paravia nazvaná. Z chrámů nejznamenitější je dóm sv. Anastasii zasvěcený, který již v X. stol. se připomíná, ale dnešní stavbou pochází ze XIII. stol.; je to románská basilika s bohatou výzdobou a věží podle vzoru benátské sv. Marka, románský chrám sv. Grisogona, chrám sv. Simeona s pozůstatky téhož svatého patrona města Zadru, renaissanční benediktinek sv. Marie, sv. Františka, všechny s malbami čelných mistrů školy benátské. Nejstarší kostel sv. Donata, který stojí patrně na místě římského chrámu Livie Augusty, choti císaře Octaviana, je rotunda o třech apsidách a horním patru, k níž základy a plán pocházejí od biskupa Donata v IX. stol., a slouží za museum archaeologické, zvláště pamětihodné bohatými výkopy z Nony. Stará pevnostní věž Torre del Bovo d’Antona, velkolepé vodní reservoiry »Cinque Pozzi« od Sanmicheliho z l. 1559—74, posud vodovodu sloužící, park Giardino publico a arcibiskupský palác zasluhují zmínky. Střední školy: katol. theolog. seminář, srbskopravosl. seminář, Zmajevićův seminář, c. k. chorvatskosrbské gymnasium, c. k. italské gymnasium, c. k. nižší reálka, konvikt Niccolo Tommaseo, italské a chorvatské školy obecné. Ze spolků vynikají chorvatská a srbská čítárna, casino nobile, hospodářská společnost a spolek pro pěstování vojenských věd. Agentury mají tu Rakouský Lloyd, Ungaro-Croata, Ragusea, Topić a Rismondo vedle domácích lokálních družstev paroplavebních »Zaratina« a »P. Negri a spol.«. Nejdůležitějším průmyslem je výroba »maraschina« a jiných jemných lihovin v 9 továrnách, dále má Z. elektrárnu, parní mlýn a sklárnu. Z předměstí jest nejzajímavější Borgo Erizzo čili Arbanasi na jih od města, kde sídlí potomci Albanců, jež tu usadil arcibiskup Vicko Zmajević r. 1720, je jich nyní na 2000 a podrželi posud řeč i zvyky původní a jsou velmi přičinliví zemědělci. Přes záliv na sev.-vých. jsou předměstí Brodarice (Barcagno a Cereria) se stinnými zahradami.

Dějiny. Na místě dnešního Zadru stála římská Colonia Jadera, která byla významu dosti značného, prvenství však mezí městy dalmatskými domohla se teprve po zničení Salony r. 639. Biskup Donatus ze Zadru byl prostředníkem mezi Karlem Velikým a císaři byzantskými a Z. stal se tou dobou hl. m. byzantské provincie a sídlem stratéga, dostal se pak r. 991 pod panství Benátčanů pod Petrem Orseolem II., které po krátkém byzantském výboji bylo r. 1032 utvrzeno. R. 1105 Z. uznal vrchní panství Kolomana Uherského a poddal se koncem XII. stol. úplně v ochranu Uher, poněvadž Benátčané žádali, aby arcibiskupství zaderské poddalo se patriarchátu aquilejskému. Za to Benátčané a francouzští rytíři na IV. křížové výpravě r. 1202 dobyli Zadru a strašně jej zpustošili i udrželi panství své až do r. 1358. V l. 1358—1413 Z. příslušel k Uhrám, od míru Terstského pak opět Benátčanům, kteří v XVI. stol. proměnili město v silnou pevnost. R. 1797 Z. s Benátkami připadl Rakousku, r. 1805 odstoupen byl království Italskému a r. 1809 dostal se k illyrským provinciím. R. 1813 francouzská posádka bránila se od 4. list. do 6. pros. statečně proti rakouskému vojsku pod Tomašićem a město utrpělo mnoho bombardováním. Srv. Hauser- Bulić, Il tempio di San Donato in Zara (Z., 1884); Bianchi, Antichità romane e medievali di Zara (Z. 1883); t., Zara cristiana (2 sv.); Sabalich, Guida archeologica di Zara (Z.. 1898). dš.