Ottův slovník naučný/Vysoký

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Vysoký
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. s. 54-55. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Související: Autor:Hynek Vysoký

Vysoký : 1) V. Arnošt, lučebník a horník český (* 1823 ve Varvažově — † 1872). Studoval na gymnasiu v Písku a v Praze, r. 1845–48 na horní akademii ve Šťávnici, r. 1849 v Lubně ve Štýrsku a 1850 v Příbrami. R. 1851 přidělen k vrchnímu hornímu úřadu v Jáchymově, r. 1854 přesazen k úřadu hutnímu a 1856 jmenován substitujícím kontrolorem tamtéž, 1859 prubéřským adjunktem v Malé Zlatné (Zalatna) v Sedmihradsku, kterého místa však se vzdal, jmenován byv ředitelem hutí hornické společnosti v Toplici nedaleko Idrie, kde působil od dubna 1860 do konce května 1861, načež vrátiv se do Jáchymova, povýšen na c. k. hutního kontrolora a prubéře a r. 1866 na hutmistra, a když r. 1869 činnost stříbrné huti jáchymovské přestala, byl jmenován prubéřem při stříbrné huti příbramské. V. vynalezl a zavedl v Jáchymově vyráběni uranové žluti barvy pomorančové, žluti ammoniakové a žluti žlutočervené, barev kobaltových a černého kysličníku uranato-uranitého. V. byl též literárně činný. R. 1856 napsal do »Živy« první svůj článek Hloubka dolů v Kutné Hoře, po němž následovaly články: O uranu, nerostech uranových a dobývání žluti uranové (1860); O síře (1861); O hornictví staroslovanském v severním Štýrsku (1863) a j. Obzvláště získal si zásluhu o české názvosloví technologické, k němuž sbíral látku nejen z listin a ze starších a novějších knih, ale i z úst lidu a k němuž pomocí ruštiny a polštiny sám některé názvy na češtinu převedl nebo sám nově utvořil; práce ta vyšla pomocí Matice české pod názvem Materiál k slovníku technologickému (Litomyšl, 1861, stran 406). Viz Jahnovu Kroniku práce IV., str. 129 sl.

2) V. Zdeněk, klass. filolog čes. (* 30. srp. 1858 v Praze). Studoval na malostranském čes. gymnasiu v Praze v l. 1870–78 a na filosofické fakultě v Praze v l. 1878–82. Pak supploval v l. 1883–1893 na gymn. v Benešově, Čes. Budějovicích a Příbrami, od r. 1893 jest prof. gymn. v Jindřichově Hradci. Sepsal: Soustavný výklad výzkumů Hérodotových o starém Egyptě (Progr. gymn. českobudějovického, 1887); Tvary slov θῶμα, θωμάζειν, θωμάσιος a θωμαστός u Hérodota (t., 1891); Příspěvky k mluvě Hérodotově (»Listy fil.«, 1893 a 1894); Studie k mluvě Hérodotově (Progr. gymn. v Jindř. Hradci, 1896).

3) V. Hynek, klass. filolog a archaeolog čes. (* 27. kv. 1860 v Rychnově n. Kn.). Studoval v l. 1870–78 na gymn. v Rychnově, v l. 1878–82 na filosofické fakultě university pražské, v l. 1883–86 byl supplentem gymn. v Jindřišské ulici v Praze, v l. 1886 až 1887 studoval jako stipendista rak. ministerstva kultu a vyučování klass. filologii a archaeologii v Berlíně u Vahlena, Arnošta Curtia, Furtwänglera, Roberta, Kirchhoffa a Fabricia, v l. 1887–88 byl supplentem při gymn. v Žitné ulici, r. 1889 habilitoval se pro klassickou filologii na české universitě v Praze, v l. 1888–1905 byl prof. gymnasia v Truhlářské ulici v Praze, r. 1897–1898 konal s podporou rak. ministerstva kultu a vyučování a České akademie studijní cesty po Italii a Řecku a navštívil též Cařihrad, r. 1905 jmenován byl mimoř. prof. klassické archaeologie na české universitě. Sepsal: Hésiodova Erga 583 nn. K Vergiliovým Georgikám (Sborník prací filologických na oslavu prof. Kvíčaly, 1884); Báje o Télefovi u Aischyla a Sofoklea (»Listy filologické a paed.«, 1885); Příspěvky k archaeologii umění (t., 1886); Homerica (Progr. gymn. v Truhlářské ulici v Praze, 1889); Euémeros a euémerismus (Pelclův almanach, 1893); Kde hráli herci řeckého divadla? (»České Museum filologické«, 1895); Péleus a Atalanté (t., 1897); Dódónské studie (t., 1898); K mnichovskému Diomédu (t., 1899); Archäologische Miscellen (»Jahreshefte des österr. archäol. Institutes«, 1898); Odysseus oder Hephaistos? (t., 1900); Epigraphische Kleinigkeiten. Zum Tragiker Archestratos. Zu den dodonäischen Orakeltäfelchen (»Philologus«, 1899); Epidauros a tamní léčení (Praha, 1905). Až na několik málo výjimek zpracoval všechna hesla z oboru klass. archaeologie, z dějin klass. filologie a množství hesel z různých disciplin filologických v Ottově Slovníce Naučném, při němž jest od počátku redaktorem odboru klass. archaeologie a od dílu VIII. též redaktorem klass. filologie. V jubilejním almanachu České akademie podal přehled prací o klass. archaeologii, mythologii a řeckých starožitnostech scaenických. Konečně uvésti jest množství recensí v »Listech filol. a paed.«, »Českém Museu filologickém« a v »Kroku« a drobnější články v »Zlaté Praze« a v Ottově »Světozoru«. Vysoký jest mimoř. členem České akademie věd, Král. české společnosti nauk a řád. členem rakouského ústavu archaeologického.