Ottův slovník naučný/Strychnin

Ottův slovník naučný
Strych	Strychnin	Strychnos

Údaje o textu
Titulek:	Strychnin
Autor:	František Plzák, Josef Reinsberg
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 288. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Strychnin

Strychnin, C₂₁H₂₂N₂O₂, alkaloid nalézající se vedle brucinu C₂₃H₂₆N₂O₄ v některých druzích východoindických a afrických rodu Strychnos (v. t.). S. tvoří krystally ve vodě a v aetheru dosti málo rozpustné, v lihu a chlóroformu snadno rozpustné, při 268° tající. S kyselinami tvoří soli, z nichž nejdůležitější dusičnan C₂₁H₂₂N₂O₂ . HNO₃ ve vodě dobře se rozpouští. Fr. Plzák.

Otrava strychninem jest u nás zjevem dosti řídkým; větším dílem jde o otravu sebevražednou nebo nahodilou buď alkaloidem s-u samým nebo jeho solmi nebo plody stromu Strychnos nux vomica (semina strychni, nuces vomicae, »vraní oka«) a S. Ignatii, boby Ignáciovými zvanými, které obsahují více brucinu než s-u. S. projevuje již v malých dávkách zhoubný účinek, smrtelná dávka otravná jest 0,05 g, usmrcující dávka plodů strychnových kolísá mezi 4–12 g. S. působí hlavně na míchu, a to na skupiny gangliových buněk, které prostředkuji děje zvratné (reflexní), zvyšuje v nejvyšší míře zvratnou dráždivost. Příznaky otravy dostavují se za 10–20 min. a záleží s počátku v pocitu nevolnosti, neklidu, tuhnutí svalův (obzvláště ve žvýkačích) a tísně na prsou; záhy se dostavují všeobecné křeče spínavé (tonické), za nichž jest kde jaký sval nejvyšší měrou napiat, celé tělo ztuhlé, hlava k šíji přihnuta, končetiny nataženy, dýchání zastaveno a obličej zsinalý; as po minutě nebo dvou min. křečovité napětí pomine, dýchání a oběh krve se upraví; však nejmenší zevní podráždění náhle vzniklým mocným zvukem, intensivnějším světlem, proudem vzduchovým, otřesem lože, náhlým dotekem těla a j. vzniká ihned nový záchvat křečí; takovýchto záchvatů bývá 5, 10 i více; po celou dobu jest vědomí zachováno. Smrť nastává buď za záchvatu křečového udušením, nebo mimo záchvat ochrnutím prodloužené míchy, po případě kollapsem — za 10–30 minut; bylo-li vzato v kratších nebo delších intervalech několik menších dávek po sobě, průběh otravy bývá poněkud provleklý. Otrava s-em příznaky svými připomíná onemocnění ztrnutím (tetanus). V případech uzdravení zbývá po delší dobu částečná ztuhlost, bolesti a slabost svalů. Na mrtvolách otrávených nebývá nálezu zvlášť význačného; obyčejným zjevem jest značná ztuhlost posmrtná, kteráž velmi brzo po smrti se dostavuje a dlouho trvá; vnitřní nález pitevní jest podobný nálezu udušení případnému. S. se rychle vstřebává, nechť byl vpraven do kterékoliv části těla, nejrychleji, vstřiknut-li roztok jeho do krve nebo i jen podkožně, a vpraven-li do ran; vylučuje se hlavně ledvinami, částečné i žlučí, a zůstává v mrtvolách po delší dobu nezměněn, tak že jest možno dokázati jej v částech mrtvoly lučebně i při pokročilém rozkladě hnilobném. Rg. ^{[red 1]}

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Odstavec z Oprav a dodatků na konci svazku.