Ottův slovník naučný/Raab (osoby)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Raab (osoby)
Autor: František Xaver Harlas, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýprvý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 2. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Raab
Související články ve Wikipedii:
1) Ignác Viktorin Raab, 2) František Antonín Raab, 4) Johann Leonhard Raab

Raab: 1) R. Ignác, malíř čes. (* 5. září 1715 v Nechanicích u Bydžova — † 21. led. 1787 ve Velehradě). Vstoupil do učení u malíře Jiřího Majora v Jičíně a r. 1744 stal se členem řádu jesuitského. Maloval veliký počet kostelních obrazů, hlavně oltářních, a to v duchu své doby slohem dekorativním. Prováděl je olejovou barvou na plátně. R. zůstal dosud dosti nepovšimnut, ano byl často podceňován. Viděli v něm přívržence t. zv. copu a jeho rozměrné komposice, svižně kreslené, živě zbarvené, pokládány za nevkusné. Ale dotud zachované obrazy jeho dosvědčují, že byl malíř nevšedně nadaný, dekoratér velmi obratný a technicky vyspělý. Dlabač uvádí ve svém slovníku jako nejznamenitější práce R-ovy Sv. Floriána v Kolíně, Sv. Jana Nep. v Ostředku, Sv. Gottharda v Žehuni a malby u sv. Mikuláše na Malé straně v Praze. Dále však sluší uvésti obraz na hlavním oltáři v kostele sv. Barbory na Horách Kutných (1754), malbu nikoliv bezcenou, hřejného, zlatitého koloritu. Pak oltární obraz Sv. Jana Nep. v hlav. chrámě královéhradeckém (v boční lodi jižní). Jiné obrazy R-ovy nacházejí se na Strahově, v kl. alžbětinek v Praze, a podle Dlabače též v Petrohradě na Rusi. F. H-s.

2) R. František Antonín, rytíř, národní hospodář rak. (* 1722 ve Sv. Lenartu v Korutanech — † 1783 ve Vídni). Vystudovav ve Št. Hradci práva, věnoval se sprvu advokacii, vzdal se jí však r. 1750 a vstoupil do státní služby. Marie Terezie byvši upozorněna na R-a, jmenovala jej intendančním radou v Terstu. R. 1755 povýšen do rytířského stavu. R. 1773 jmenovala jej královna dvorním radou u kommerční kommisse ve Vídni. R. přičiňoval se tu všemožně, aby povznesl zemědělství, průmysl a vůbec blahobyt. Podle jeho návrhů zaváděno pěstování včel, bourců, barvířských rostlin, chov ovcí, vzdělávána pustá, nevzdělaná půda, děleny občiny atd. Byv brzo potom jmenován tajným státním referendářem a ředitelem královských domén v Čechách, R. proslul svými reformami týkajícími se robotní abolice, resp. výkupu roboty. Plány své, vypsané v knize Unterricht über die Verwandlung der k. k. böhmischen Domänen in Bauerngüter (Víd., 1777), prováděl pak prakticky. Viz Raabovská soustava o svodu robotním.

3) R. František, hudební skladatel mor. (* 1743 v Pouzdřanech na Moravě — † 1804 v Seitenstettenu v Rakousích). Hudebně vzdělal se v rodišti, načež přijat za zpěváka do kláštera seitenstettenského. Ve skladbě byl žákem Albrechtsbergerovým a šel ve stopách Michaela Haydna. Skladby jeho chová klášter zmíněný; jest to: 16 introitu čtyřhlasých (z l. 1794—95); 12 gradualií čtyřhlasých s průvodem nástrojovým (1796—99); 4 offertoria z téže doby; 4 nešpory čtyřhlasé (1806); Veliká mše a rekviem čtyřhlasé (1796); Kantáta příležitostná (1797); Písně (1797); Variace pro klavír a 16 fug pro klavír a pro varhany.

4) R. Johann Leonhard, ryjec něm. (* 1825 — † 1899 v Mnichově). Navštěvoval uměleckou školu v Norimberce pod Reindelem, pak akademii mnichovskou (od r. 1844) a vrátiv se do Norimberka působil tam jako ryjec i jako aquarellista. R. 1869 povolán za professora ryjectví na akademii mnichovskou, kdež setrval do r. 1895. Z rytin jeho v manýře čárkovací jsou přední: Víno na zkoušku a Raní polibek podle G. Flüggena, Luther spaluje list klatební a Luther přibijí these podle Lessinga, pět listů podle Kaulbachových Goethových postav ženských, Před soudem podle Vautiera, Objasnění podle v. Ramberga; Madonna Tempi a Madonna di Foligno podle Raffaela a Madonna podle Tiziana. Z let 1882—87 pochází 50 jeho rytin podle děl starší pinakothéky mnichovské (se slovním doprovodem od Rebera). Krom toho R. ryl podle Knause a Feuerbacha. — Dcera jeho Doris (* 1851 v Norimberce) rovněž ryla: Oznámení rozsudku smrti Marii Stuartce podle Pilotyho, Rubensovu choť s dítkem podle Rubense, Taneční hodinu našich babiček podle Rosenthala a Podobiznu ženskou podle Rembrandta.