Ottův slovník naučný/Podymné

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Podymné
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 1037. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Podymné (lat. fumagium, focagium, fumale, denarii fumales, řec. χαπνιχόν, rus. подымное, подымная подать, srb. димина, димница, димарина, pol. podymne), název rozličných daní a dávek státních, církevních a vrchnostenských v četných státech. Daň z dýmů čili ohnisek, t. j. ze dvorů, z jednotek hospodářských (z rodin vedoucích společné hospodářství) objevuje se pod názvem χαπνιχόν záhy ve východní říši Římské. Zdá se, že tam zanikla ve druhé polovici IX. stol. za Jana Cimiska (969–976). V dějinách ruských činí se o dani z dýmů zmínka již v prvých zprávách historických. V t. zv. Nestorově letopise uvádí se, že Poláci platili daň tuto Chazarům; pod r. 859 stojí zpráva, že Varjahové vybírali daň od Čudů, Slovanů (Novgorodců), Merů, Vesův a Krivičův a Chazaři od Poláků, Sěveranův a Vjatičův, a to »po bílé veverce z dýmu«. V době pozdější (t. zv. moskevské) daň z dýmu nazývá se подымное. V kraji zakavkazském podymná daň udržela se na základě daňové soustavy z r. 1836 až na naše dny. Za účelem zjištění počtu dýmů (hospodářství) provedena tam byla dvě sčítání poplatného obyvatelstva: roku 1859 a 1873. – Také v Polsku, kde státní daň z dýmů počala se vybírati od r. 1629, p. udrželo se až podnes. (Srv. čl. 67–207 Ústavu o přímých daních, Svod zák., sv. V. z r. 1893.) – V Čechách vybíráno bylo p. až do konce XVII. stol. – Ve starém státě Srbském p., jež se tam nazývalo димина, димница, bylo dávkou biskupskou. Zrušeno bylo od knížete Miloše. – Také Turci vybírali na Balkánském poloostrově daň z dýmů. Podle Vuka Karadžiće daň tato nazývala se v Bosně dimarina. – V Uhrách sedláci platili svým vrchnostem fumagium, focagium jakožto dávku ze svých usedlostí. – O p-m v říši Východořímské srv. Zachariae v. Lingenthal, Zur Kenntnis des röm. Steuerwesens in der Kaiserzeit (Mémoires de l'Académie Imp. des Sciences, Petrohr., 1863); o p-m v Srbsku srv. St. Novaković, Selo (Bělehr., 1891); o dani z dýmů v kraji zakavkazském: Svod materialov po izučeniju ekonomičeskago byta gosudarstvennych kresťjan Zakavkazskago kraja (sv. I. a lI., Tiflis, 1887); Jegiazarov, Izslědovanija po istoriji učrežděnij v Zakavkazě (č. I., kap. VII., Kaz., 1889).