Ottův slovník naučný/Podnájem

Ottův slovník naučný
Podmyslivec	Podnájem	Podnásyp

Údaje o textu
Titulek:	Podnájem
Autor:	Josef Vančura
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 1021. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Nájem

Podnájem jest smlouva, kterou nájemce věc najatou dále pronajímá. Dání věci v p. jest zpravidla nájemci dovoleno, leč že by to bylo pronajímateli zřejmě na újmu, anebo byl-li p. smlouvou nájemci výslovně zakázán (§ 1098 rak. obč. zák.). Podnájemce nevstupuje v obligační poměr k pronajímateli; z této zásady přípustilo však již právo římské výjimku, že podnájemce mohl zaplatiti podnájemné přímo pronajímateli s účinkem, že zanikl tím jeho závazek proti nájemci, od něhož věc v p. přijal. Na poměru mezi pronajimatelem a nájemcem p. ničeho nemění, zejména ručil nájemce dle práva řím. jen za škodu, kterou na věci vlastní vinou způsobil, za škodu zaviněnou podnájemcem jen, bylo-li lze jemu samému dáni věci v p. přičísti k vině (na př. jednal-li proti úmluvě). Dle rak. obč. zák. (§ 1111) jest však nájemce práv bezvýjimečně i ze škody podnájemcem zaviněné, a s druhé strany též podnájemce ručí přímo pronajímateli až do obnosu podnájemného za pohledávku z nájmu, kterou má pronajímatel za nájemcem, třeba že podnájemce podnájemné již nájemci zaplatil. (§ 1101 rak. obč. zák.) J.V.