Ottův slovník naučný/Pneumonometr

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pneumonometr
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 978–979. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Pneumonometr (řec.), přístroj k měření vdechovaného vzduchu. P. skládá se ze skříně přiměřeně veliké, v níž umístí se osoba, jež jest předmětem pokusu. Ve skříni jest tlak vzduchu rovný tlaku vzduchu zevního. Potom však vzduch ve skříni částečně se zředí vývěvou až na tlak udávaný manometrem. Při tom ovšem béře se také osobě pokusné čásť jejího vzduchu residuálného, t. j. vzduchu, který ještě zůstane ve plících i při nejhlubším vydechnutí, který nachytá se zvláštním spirometrem (viz Dýchání, str. 294) a změří, tak že možno měřiti veškero množství vzduchu ve plících zůstavšího.