Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Pneumatická pošta

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Pneumatická pošta
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 976–978. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Potrubní pošta
Č. 3210. Staniční přístroj pražské pneumatické pošty.

Pneumatická pošta též vzduchová neb atmosférická pošta, zařízení pro dopravu telegrammů, dopisů, zásilek tlakem vzduchu. Jest původu anglického. R. 1854 Cazalet a Clarke dali si patentovati první zařízení. Myšlenku jejich zlepšil Rammel. Nová konstrukce jeho zavedena roku 1862 v Londýně; značnějšího rozvoje v Americe dosáhla p. p. myšlenkou Batchellerovou. Filadelfie, New York dopravují zásilky pneumaticky s rychlostí 60–90 km za hod. potrubím o 300 mm v průměru. Paříž obdržela p-kou p-u r. 1867, Vídeň r. 1875, Berlín r. 1876, Praha r. 1899. Jsou dvě soustavy p-ké p-ty: 1. soustava paprsková čili radiální, při které z hlavní ústřední stanice vybíhá paprskovitě potrubí dopravní do jednotlivých stanic; 2. mnohoúhelníková č. polygonální, kde jednotlivé stanice mezi sebou jsou spojeny, tvoříce tak s hlavní stanicí mnohoúhelník. Rozšířenější jest soustava paprsková. Obě zařízení mají: 1. Strojovnu, místnost, kde umístěny jsou hnací stroje (parní stroj, plynový, benzinový, petrolejový neb elektrický motor a p.) pohánějící kompressory, stroje, kterými vzduch se stlačuje a zhuštěný vhání do potrubí, a vývěvy, jimiž z potrubí vzduch se vyssává. 2. Rozvodné potrubí č. síť, kterým zásilky se rozesílají. Potrubí skládá se z rour kovaných, svařovaných neb Mannesmannových, navzájem vzduchotěsně spojených. Vnitřní průměr u všech musí býti přesně stejný. Při p-ké p-tě v Praze potrubí skládá se z rour průměru 65 mm a délky 5 m, jež zkoušeny jsou tlakem 20–25 atmosfér. 3. Pouzdra dopravní, do nichž zásilky se vkládají a jež rozvodným potrubím tlakem vzduchu se pohybují. Pouzdro jest viz obrázek č. 3210. Staniční přístroj pražské pneumatické pošty. váleček hliníkový s koženým povlakem. Nejčastěji vkládá se do potrubí několik pouzder, tvořících jakýs vlak zásilkový, a tu poslední pouzdro, aby vzduchotěsně potrubí uzavíralo, obdrží t. zv. manchettu, t. j. koženou ucpávku. 4. Přístroje manipulační či staniční, do nichž vkládají se zásilky k dopravě určené a z nichž vybírají se dopravené. Jsou trojího druhu, podle toho, zda jsou ve stanici hlavní, průchozí či konečné. Vyobr. č. 3210. podává uspořádání přístroje manipulačního ve stanici průchozí. viz obrázek č. 3211. Pneumatická vana skleněná. Ve stanici hlavní a v konečné jest uspořádání totéž, jen že jest jen jedno potrubí dopravní, kdežto zde máme dvě I, II. K značí komoru, do níž zásilky potrubím padají neb otvory a b se vkládají. Do ní vbíhá potrubí přijímací I, jímž zásilky přicházejí, a potrubí vysílací II, jímž zásilky se vypravují. Oboje potrubí lze otočením rukojeti d a táhla v z1 z2 uzavříti neb otevříti. Roura III vbíhá též do komory K a opatřena jest kohoutem k. V hlavní stanici rourou touto vhání se neb vyssává vzduch v potrubí, podle toho, zda spojíme ji s kompressorem či vývěvou. Ve stanicích ostatních jest rourou výfukovou, spojující komoru K s atmosférickým vzduchem. Jí možno přivíráním kohoutu k vzduch z komory vypouštěti neb do ní vpouštěti, a tak regulovati rychlost pohybujících se pouzder. 5. Přístroje signálové, jimiž stanice se dorozumívají navzájem. – Manipulace jest tato: Hlavní stanice, mající uzavřený kohout k, vloží komorou K do potrubí II pouzdra se zásilkami, otevře uzavírku z1, dá znamení nejbližší stanici, tato otevře svoji uzavírku z1 a kohout k ve výfukové rouře III a odpoví, že má vše připraveno. Hlavní stanice spojí pomocí ventilu rouru III s kompressorem, tím vhání se stlačený vzduch do potrubí a pouzdra pohybují se potrubím II do nejbližší stanice. Tato podle syčení vzduchu poznává, zda zásilka se blíží, přivíráním kohoutu E brání vzduchu unikati z potrubí a tím zmirňuje rychlost pouzder. Když uslyší, že pouzdro dopadlo do komory, uzavře z1 a E, vyjme pouzdra označená číslem stanice a vypraví ostatní zároveň s novou svojí zásilkou tím, že vloží je otvorem a do potrubí II, otevře z2, dá znamení následující třetí stanici. Tato otevře si z1 kohout výfukový K a odpoví, že má vše připraveno. Stanice druhá otevře z1, tím stlačený vzduch z hlavní centrály vniká do komory k a do potrubí II a žene zásilku do stanice třetí. Když došel vlak do konečné stanice, dá tato znamení, načež hlavní centrála vypustí vzduch z celého potrubí. Chtějí-li se z konečné stanice zpět zaslati pouzdra, dá se znamení hlavní centrále, která spojí rouru III místo s kompressorem s vývěvou a vyčerpá z potrubí vzduch. Stanice konečná vloží pouzdra do potrubí a dá znamení stanici předcházející. Tato otevře obě uzavírky z1 z2 a odpoví, že má vše připraveno. Konečná stanice otevře výfuk E, jím vniká do potrubí atmosféricky vzduch a poněvadž před pouzdry hlavní centrála vzduch vyčerpala, pouzdra pohybují se tlakem vnikajícího vzduchu ku předu do stanice, která touže manipulací vypraví pouzdra zase do následující stanice atd., až pouzdra přijdou do hlavní centrály.