Ottův slovník naučný/Plakát

Ottův slovník naučný
Plaka	Plakát	Plakety

Údaje o textu
Titulek:	Plakát
Autor:	František Xaver Harlas
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 830. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Plakát

Plakát (fr. affiche, placard, angl. placard), veřejně vyvěšené, nalepené, přibité atd. návěští buď úřední, buď soukromé. Obé známo bylo již ve starověku: v Athénách Solónovy zákony, v Římě edikty aedilů, usnesení senátu a pod. Rovněž p-y ohlašovány byly hry (circenses) a slavnosti, a také řemeslníci jich používali (v Pompejích zachované nárožní oznámení). Náš moderní p. slouží hlavně všeliké reklamě a v jejích službách stal se uměleckým dílem. Mínění, že p. má vykonávati též umělecké poslání, vysloveno ve století XIX. nejprve v Paříži. Jules Chéret jest velmistrem moderního, uměleckého p-u. Grasset, Paul Berton, Steinlen, Toulouse-Lautrec a Čech Alfons Mucha zastupují p. pařížský, Beardsley, Beggarstaff, Dudley-Hardy anglický, Rhead, Renfield, Bradley amer., Th. Th. Heine, Angelo Jank, Stuck, Knopf, Meurer, Klimt, W. Georgi, R. Wilke a j. v. německý. Z českých umělců-plakatistů buďtež uvedeni: prof. Hynais (výstavní p-y r. 1891, 1895), Marold, Oliva, Hofbauer, Županský, Homoláč, Fr. Urban, Šimůnek, Reisner, Klusáček, Doubek, Aleš a jmenovaný již Mucha, jehož zvláštní plakátový sloh nachází všude, i v Německu, hojně napodobitelův. Moderní p. jest výrobek grafický. Umělec nakreslí neb vymaluje svůj návrh buď sám na lithografickou desku, neb pro grafický ústav, kde návrh se reprodukuje (fotograficky, gigantograficky [síťkou jako u zinkografie], trojbarevným tiskem a pod.) a tiskne se na papíře. Kamenotisk a moderní fotochemigrafické způsoby reprodukční doznaly od p-u povzbuzujících podnětův a zdokonalují se zároveň s tím, oč větší žádá se u p-u cena umělecká. F. H-s.