Ottův slovník naučný/Patmos

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Patmos
Autor: Ludvík Tošner
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 321–322. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Patmos

Patmos nebo Patmo, italsky San Giovanni di Patino, ve středověku Palmosa, tur. ostrov v moři Aegejském při záp. břehu Malé Asie, náleží k tureckým Sporádám vilájetu Džezáiri-Bahri-Sefíd (souostroví Bílého moře), leží 34 km na jjz. od Sama, měří od s. k j. 16 km, od v. k z. 10 km a má plochu 39,6 km2. Břehy jeho jsou rozryty četnými choboty, na s. vybíhá z něho poloostrov, směřující k v. a končící se mysem Geranos, kdežto na j. jiný skalnatý výběžek končí se mysem sv. Eliáše. Jest úplně sopečný, nejvyšší jeho bod, hora sv. Eliáše, jest vysoká 293 m n. m., půda jest holá a vyprahlá, lesy, které jej dříve pokrývaly, zmizely tak jako i háje palmové, pro které ve středověku zván Palmosa. Pouze některá pobřežní úbočí horská jsou pokryta zelení, ve vnitrozemí však jen v několika údolích daří se olivy, moruše, fíky, citrony, pomeranče, cypřiše a j. Obyvatelů jest asi 3000, téměř vesměs Řeků, hlavní město P. leží na pahorku u zátoky della Scala na vých. břehu ostrova, má ulice špinavé a úzké a nad ním zdvihá se proslulý klášter sv. Jana s hojně navštěvovanou školou a bohatou sbírkou rukopisův. Obyvatelé jsou obratní plavci, ženy zhotovují zboží bavlněné a hrnčířské, které se vyvaží. – P. byl asi kolonisován ve starověku od Karův a později od Iónů, z té doby zachovaly se trosky akropole, avšak známým stal se teprve za panství římského, kdy byl užíván za místo vyhnanství. Na něm dlel ve vyhnanství r. 95 sv. Jan, který prý zde v jeskyni zv. Apokalypse mezi zálivem Scala a městem měl svá vidění. Na památku toho postaven nad jeskyní kostelík a r. 1088 sv. Christodulem klášter, který přetrval všecky bouře turecké doby a těší se podnes po celém Východě veliké slávě. – Srv. V. Guérin, Description de l'île P. (Pař., 1856). Tšr.