Ottův slovník naučný/Padilla

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Padilla
Autor: neznámý
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 13–14. Dostupné online
Licence: PD anon 70

de Padilla [-dilja]: 1) de P. doña Maria, milenka kastilského krále Petra Ukrutného (* prý v Seville – † 1361). Král Petr I. poznal Marii r. 1352 v Sahagunu, kde byla ve společnosti doñi Isabely de Menenes, choti milce králova Albuquerqua. Tento, chtěje nabýti většího vlivu u dvora, přál známosti krále s krásnou P-lou a dovedl prý i toho, že Petr zasnoubil se s P-lou se vší církevní slávou. Tolik je jisto, že láska k P-le ovládala Petra I., který přese všecky ostatní svoje milostné pletky vždy přece k P-le se vracel, ba i legitimní manželku Blanche de France pro ni opustil hned třetí den po sňatku. Sic pro nevěrnost královu chtěla P. vstoupiti do kláštera, tím spíše, když i papež chtěl učiniti přítrž tomuto poměru, avšak nedošlo k tomu. Po smrti P-ly král dal tělo její pohřbíti s poctami královskými a vymohl na kortesech sevillských i uznání legitimity čtyř jejich dítek, jednoho syna a tří dcer. P. byla povahy mírné a dobrotivé, nepletla se do politiky a záležitostí dvorských, za to její příbuzní snažili se využiti jejího postavení ve svůj prospěch, i proti samému Albuquerquovi.

2) de P. Juan, zvaný el Cartujano (Kartusián), básník špan. (* 1468 v Seville – † po r. 1518). Psal s počátku básně obsahu světského, později náboženského, jako Retablo de la Vida de Cristo a zejména hlavní jeho dílo: Los doce triunfos de los doce apostoles (Sevilla, 1518; nově vyd. M. de Riego v Lond. 1843), nezdařené to napodobeni Dantovy Božské komédie. Básníka provází tu apoštol sv. Pavel po kruhu zodiakálném ukazuje mu život lidí a jejich osud dle jejich ctností a zásluhy. Báseň vyniká svým veršováním.

3) de P. Juan, lidový hrdina dějin špan. a vůdce vzpoury comunerů proti Karlu V. (* 1484 – † 1521). Pocházel ze šlechtického rodu toledského a r. 1518 byl od Karla V. jmenován polním hejtmanem v Saragosse. Při povstání kastilských měst učinila jej Santa Junta velitelem 20.000 mužů vojsk vzbouřenců, t. zv. comunerů, ale přes to, že zmocnil se Burgosu, Avily, Leonu, Madridu, Salamanky a jiných měst, v bitvě u Villalaru byl 23. dub. 1521 po hrdinném boji poražen, zajat a den po té popraven. Jeho choť doña Maria Pacheco, rozená hraběnka de Tendilla, dáma velice ctižádostivá i duchaplná, bránila se zbytky comunerů Toledo ještě až do 26. října t. r., pak až do února 1522 toledskou tvrz Alcazar, načež prchla do Portugalska, kde zemřela r. 1531. Jak P., tak jeho choť stali se předmětem četných romancí a dramat španělských a zvláště dva dopisy P-lovy, psané jeho chotí v den de P-lovy popravy, pokládají se za vzor ušlechtilé výmluvnosti. Srv. K. v. Höfler, Der Aufstand kastilianischer Städte gegen Karl V. (Praha, 1876); Brück, Die geheimen Gesellschaften in Spanien (Mohuč, 1881). – Padillovi synové viz Comuneros.

4) de P. Pedro, básník špan. († po r. 1595, asi r. 1599). Byl vrstevník i přítel Cervantesův a r. 1585, již u vysokém věku, vstoupil ke karmelitánům a vynikl jako řečník a kazatel. Jako básník náležel k nejlepším své doby a dovedl zvlášť obratně básniti s patra; z jeho básní lyrických, bukolických, satirických i duchovních nejvíce jsou ceněny jeho eklogy. Verše jeho jsou duchaplné, plynné a bohaté pěknými myšlenkami. Samostatně vydal: Tesoro de varias poesias (Madr., 1578); Eclogas pastoriles, sonetos etc. (Sevilla, 1581); Romancero (Madr., 1583 a 1880); Jardin espiritual (t., 1585); Grandegas y excelencias de la Virgen nuestra Señora (t., 1587). Výběr z jeho spisů vyšel v 35. sv. Biblioteca de autores españoles.