Ottův slovník naučný/Pšenice

Ottův slovník naučný
Pše	Pšenice	Pšenice (obec)

Údaje o textu
Titulek:	Pšenice
Autor:	Leopold M. Zeithammer
Zdroj:	Ottův slovník naučný: Dvacátý díl. Praha: J. Otto, 1903. S. 926–928. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pšenice

Pšenice, bot., viz Triticum.

P. obecná, jejíž pěstování v Starém světě zasahá na prvopočátky rolnictví, domovem jest nepochybně v kraji mezi pohořím střední Asie a Středozemním mořem. Cestovatel Olivier nalezl na pravém břehu Eufráta p-ci, špaldu a ječmen planě rostoucí, Balansa p-ci též v Malé Asii. V ohledu hospodářském rozlišujeme četné odrůdy p. podle doby setí: ozimou, jarní a přesívku; podle barvy klasu: bílou, žlutou neb červenou; podle hladkosti či drsnosti plev: hladké a chlupaté; podle tvaru klasů: komolé, vousaté, podlouhlé, stěsnané, kosmaté; podle jakosti zrní; moučnaté a měkké, sklovité a tvrdé. Z různých odrůd p. nejvíce se pěstují: z komolých Frankensteinská; z anglických Halletova pedigré, Shiriffova white (velmi výnosná s klasem plným a dlouhým i dlouhou slamou), Victoria, Essex, Webbova, Brodiesova, Mainstayova a Festal pedigré (vytrvalá, lehání a rzi málo podrobena, též americká p. z prairií); Spaldingova Prolific (pro lehčí půdy); z jarých p. bílá Talavera, Champion a Defiance; z Ruska pocházející p. Urtoba (spokojuje se s půdou méně úrodnou, nelehá a nerezovatí a dobře přezimuje) a Kostromská; z vousatých p. Cleveská výšinná, angl. Fern-April a Champlain. T. zv. přesívka našívá se na zimu i na jaro. P. na zimu jen částečně ztrsnatí, pod sněhem dále roste a teprve z jara úplně trsnatí; vyžaduje: ozimá průměrně 290 dní pro svůj vzrůst a úhrnného tepla prům. 2180° C; jará p. 125 dní a úhrnného tepla 1740° C. Jsouc choulostivá k holým mrazům, zvláště k náhlým přeměnám teploty, snadno vyzimuje, jest‑li půda vlhká, neodvodněná a není‑li přikryta sněhem. Z jara p-ci poškozují snadno suché a studené větry nebo mokré a chladné počasí; po květu vyžaduje zvláště mírné vláhy a tepla 16—17° C. Podnebí má značný vliv na kvalitu zrní; v severnějších a studenějších krajích, za mlhavého a deštivého povětří jest semeno p. více měkké, moučnaté, chová mnoho bílkoviny, málo klihoviny, kdežto v jižně položených a teplých zemích dusík v zrní p. výhradně obsažen jest ve složení klihoviny. V drsnějším pohorském kraji pěstuje se špalda, jež se daří ve výši 600 až 1000 m. Jest‑li podnebí studenější a vlhké a obsahuje‑li půda hojně látek výživných, p. daří se též v poli lehčím a hlinovatě-písčitém. Obyčejně jest půda pšeničná vazká, mírně vlhká, ve zpodině nikoli mokrá, jemně jílovitá nebo hlinitá, dosti hluboká, a obsahuje vápna i prsti. V Rusku a v Americe daří se zvláště v t. zv. černé zemi. Čím teplejší a sušší jest podnebí, tím vazčejší půdy vyžaduje p.; na půdě obsahující hojně prsti p. snadno vyzimuje a lehá. Pro dobrý zdar p. jest třeba hojně látek výživných i snadno v ústrojí rostlinné převodných, pročež p. dobře vynáší v rovině a vyhnojeném úhoru, v poli se starou silou hnojnou nebo k předchozí rostlině vydatně pohnojeném. Poněvadž mezi všemi obilninami nejvíce kyseliny fosforečné z půdy čerpá (z ha okolo 15 kg), mimo ni dusíku 31^.5 kg, drasla 19^.9 kg, musí tyto látky v přijatelném stavu obsaženy býti v poli. V době trsnatění p. vyžaduje nejvíce výživy. K ozimé p-ci hnojíme hlavně úhor čerstvým chlévským hnojem hovězím na půdách písčitě- neb vápenatě-hlinovatých, koňským neb ovčím na těžkých polích, který zvláště působií na zrno kližnaté, jehož mouka výtečně se hodí k výrobě pečiva. 1 ha hnojí se 240—500 q chlév. hnoje, jenž se zadělává rovnoměrně po celou hloubku ornice. Nedostává‑li se půdě jedné neb druhé z hnojných látek svrchu naznačených, vypomáháme umělou mrvou, na př. 200—300 kg superfosfátu, v nedostatku dusíku 200—400 kg moučky kosťové nebo 200—300 kg guana, jež zaděláme před setím. Jest‑li vzrůst p. slabý nebo chřadne‑li, žloutne, užíváme chilského ledku 100 až 160 kg na ha, jejž smísíme se zemí a nakydáme za mírné vláhy, krátce nežli p. trsnatí. Nejvhodněji zpracuje se pro p-ci úhor v těžké půdě trojí brázdou, z níž lze třetí vykonati 3—4 týdny před síjí, tak že zemina řádně ulehne a plevel vyklíčí, který důkladným vláčením vypleníme. Hrudky v p-ci na zimu neuškodí, spíše ji ochraňují. Pěstujeme‑li p-ci po jeteli, zelené píci, kukuřici, tabáku a j., přičiníme se o hluboké zaorání strni a kořenných zbytků, jež přiválcujeme, aby lépe zahnily; když pak na poli vyroste tráva nebo buřeň, vyhubíme je branami nebo plenidlem. Opozdí‑li se setba, pracujeme pluhem prohlubníkem s loupací radlicí i stačí jediná brázda. Pole připravujeme k setí jarní p., strnisko hned po žni podmítnouce, vzniklý plevel vláčením hubíce, na zimu pole pohnojíce a hluboko zorajíce; z jara pak stačí jedna brázda, vláčení a uválení. Ozimá p. se nasívá v teplejším pásmě ke konci října, listop. až prosince; jará p. v únoru a březnu. Semeno p. zadělává se podle vazkosti půdy v hloubi 2^.5 až 5 cm branami nebo pospěšákem. Pole ozimou p-cí zaseté ještě napříč přes řady se převláčí a opatří svodnicemi. Z jara pak převlečeme p-ci, čím tato silněji trsnatí, hrudky a kůra se rozdrobují, p. očerpá a plevel zahubí. Nejhorší buřeň, jako koukol, chrpa, oset, mezi řádky se vypichuje. Na 20—30 cm řádkovanou p-ci okopávati lze ruční motyčkou nebo koňským strojem, k čemu se hodí zvláště Bölltéův kopací stroj, jímž můžeme p-ci očerpati hned na počátku vegetace a krátce před trsnatěním. Vyroste‑li p. bujně, doporučuje se ji požinovati. P-ci žneme nebo sečeme (hrabicí či strojem žacím) za její žluté zralosti, která se dostavuje v studenějším umírn. pásmě v měs. čci a srpnu. P. sklízí se v půli čce v jižním Německu a Rusku a ve střední Francii; ke konci čce ve střed. Německu, až do srpna v sev. Francii, Belgii, Nizozemí, v sev.-záp. Německu a jižní Anglii; na začátku srpna v sev. Německu a střední Anglii; ke konci srpna v sev. Anglii; v sev. pásmě na začátku až do konce srpna. V teplejším umirn. pásmě žnou p-ci v květnu a na začátku čna. P. s rozevřeným, řídkým klasem a samopše s křehkým vřeténkem ráda se vytrolí, pročež žnou se nebo posečou dříve. Jest‑li p. ležatá nebo přezralá, upotřebíme srpu (10—12 osob na den a ha); stojí‑li a není‑li v slámě dlouhá, upotřebíme hrabice neb stroje žacího; polehla‑li p. neb je‑li velmi dlouhá v slámě, přisíkáme ji k stojaté, posběrujeme a klademe p-ci do řadu. Za 10 hodin poseče mužský 30—40 ha, kdežto žacím strojem za den, střídáme‑li koně, posekou se 3—4 ha.

P. také za dlouho trvajících dešťů ráda vzroste na stojatě, čemuž se ubráníme nasíváním p. s tvrdým zrním, řídkým a komolým klasem. Špaldu a p-ci jedno- a dvouzrnou hned po seči svážeme a k sušení postavíme do řadu. V horkém pásmě p. obyčejně záhy z rána se žne, sváže a večer téhož dne sváží a hned s vozu vymlátí strojem. Dobře usušená p. skládá se též do kulatých nebo čtverhraných stohů, jež proti dešti uchraňují se slaměnou (doškovou) střechou.

V zemích, kde se pěstuje p., vynáší tato na zrní, slámě a plevách takto:

Triticum:	zrní v hl			slámy v kg			plev v kg			Objemná váha 1 hl v kg
Triticum:	nejméně	nejvíce	průměrem	nejméně	nejvíce	průměrem	nejméně	nejvíce	průměrem	Objemná váha 1 hl v kg
vulgare (p. obecná ozimá)	6	84	14^.3	1200	7000	2600	160	700	260	73–90
» (p. obecná jará)	5	40	12	1000	5000	2200	130	500	220	75–90
compactum (p. skupená)	5	45	12	1000	3000	2000	100	300	200	80–89
turgidum (p. anglická)	—	—	30	—	—	5000	—	—	500	72—84^.5
durum (p. tvrdá)	—	—	9	—	—	2000	—	—	200	75–86^.5
polonicum (p. polská)	—	—	10	—	—	2500	—	—	300	74^.5–82
monococcum (p. jednozrná)	8	84	40	1000	5600	2000	—		—	40—50
dicoccum (p. dvouzrná)	13	83^.8	40	1500	7000	2500	—	—	—	40—48
špalda	5^.5	86	40	1200	7000	2500	—	—	—	40—48

Průměrně počítá se na 100 kg zrní 250 kg slámy a na 100 kg slámy 10 kg plev. V studenějším umírn. pásmě p. vynáší na 1 ha a pšeničné půdě tř. I. 23—28^.5 q zrní, 56—70 q slámy, na pšeničné půdě II. 19—22 q zrní, 47—54 q slámy, na půdě žitné I. 13^.5—15 q zrní, 30—35 q slámy, na půdě ovesné I. 9^.75 až 11^.5 q zrní, 21^.5—29 q slámy. Jarka vynáší podle Blocka as o 25% méně zrní a o 20% méně slámy. Výživných součástí obsaženo jest ve vedlejší tabulce.

Z prostředních p-ic 100 kg zrní vyrobí se: mouky 74 kg, otrub 22 kg při ztrátě 4 kg, z nejlepších druhů 76—80 kg i 88 kg mouky, kdežto ze zadních druhů p. vyrábí se 55 kg a nejvýše 68 kg mouky. Čím jest p. tvrdší, hutnější a čím jemnější slupku má, tím více mouky a jemnější vynáší. Čím teplejší jest kraj, tím více klihoviny chová p., tak na př. p. anglická neobsahuje ani 10%; v mírně vlhkém podnebí pevniny, zejména ve Francii a Německu, p. obsahuje mezi 10 a 15%, ve stepích a teplejším pásmě záp. Ameriky, v jižní Rusi, Rumunsku, Turecku, v Uhrách a v jižní Evropě 20% a více.

Průměrně	sušiny	dusíkat. látek	tuku	bezdus. látek	dřevoviny	popela
Průměrně	%
v zrní p.	86^.8	12^.7	1^.5	68^.8	2^.1	1^.7
» špaldy	85^.5	12^.3	1^.6	67^.0	1^.5	1^.7
v slámě pšenič.	86^.4	3^.0	1^.1	40^.9	37^.5	3^.9
» špaldy	85^.7	2^.0	1^.4	26^.3	50	6^.0
v plevách pšen.	87^.8	5^.1	1^.4	40^.5	31^.3	9^.5
» špaldy	85^.7	3^.2	1^.3	32^.1	40^.7	8^.5

Z plísňových chorob p-ci nejvíce napadávají: sněť mazlavá (Tilletia caries), sněť prašná či létavá (Ustilago carbo), ve vlhkém podnebí zejména p-ci nemálo poškozují skvrnitý rez (Puccinia straminis) a travní rez (Pucc. graminis), též medovice (Erysiphe graminis) napadává p-ci bujně zrostlou. Hlavními škůdci p. z říše zvířecí jsou tito: larva kováříka osenního (Agriotes lineatus, viz Agriotes), housenka osenice pšeničné (viz Agrotis tritici); také larvy much Anthomyia coarctata a Opomyza florum, které zvláště z jara srdíčka mladé p. požírají, kdežto larvy chrousta a kováříka poškozují koření. Na zimu požírá mladé osení p. řidčeji slimák polní (Limax agrestis), kterého hubíme převálcováním osení. Vajíčka svá kladou v stéblo p. samička tesaříka obilního (Cerambyx marginellus), bodrušky obilné (Cephus pygmaeus) a bejlomorky hesské (Cecidomyia destructor), jejich larvy provrtají a prožírají stéblo; zničíme je spalováním strnišť. Klasy p. napadávají a zrní vyssávají: hrbáč osenní (Zabrus gibbus), larvy bejlomorky pšeničné (Cecydomyia tritici) a zelenušky žlutopásné (Chlorops taeniopus), též larvy puchýřnatky obilní (Thrips cerealium). Haďátka pšeničná (Anguillaia tritici) se vyskytují v zrní pšeničném jako cizopasníci. Konečně housenky šerobarvce černočárného (Hadena basilinea) požírají měkké ještě zrní p., jež nabývá barvy hnědé. LMZ.

P. turecká, bot., viz Zea.