Ottův slovník naučný/Marek (sv.)

From Wikizdroje
Jump to navigation Jump to search
Údaje o textu
Titulek: Marek (sv.)
Autor: Ladislav Dvořák
Zdroj: Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 827–828. Dostupné online
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Marek Evangelista

Marek, sv. jmenoval se vlastně Jan, syn Marie, ženy jerusalemské, pocházel z rodu levitů; přidružil se k sv. Pavlu a Barnabovi na první jejich cestě apoštolské, ale brzy vrátil se do Jerusalema. Proto jej sv. Pavel na své druhé ap. cestě za soudruha vzíti nechtěl a sv. M. odebral se s Barnabou na ostrov Cypr. Později přidružil se M. k sv. Petrovi, od něhož, jak se zdá, byl pokřtěn a s nímž přišel do Babylona, t. j. do Říma, kde prokázal výtečné služby též sv. Pavlu. Kromě těchto udajů, jež jsou čerpány z Písma sv., neví se nic jistého o sv. Markovi, leč že jest spisovatelem druhého evangelia, které napsal dle kázání sv. Petra. Poznamenati sluší zde starou tradici, dle níž sv. M. založil církev v Alexandrii a tam byl prvním biskupem. Kdy se to stalo, nevíme, ani v kterém roce zemřel sv. M. smrtí mučennickou (dle jedněch r. 62, dle jiných 68 nebo dokonce 98 až 117). Tělo jeho bylo převezeno do Benátek, kde se stal patronem republiky a zasvěcen mu chrám sv. Marka. Že sv. M. sepsal druhé evangelium, podle kázání sv. Petra, v tom shodují se sv. Otcové; jisto jest, že je sepsal v Římě a pro Římany, a to za tím účelem, aby dokázáno bylo z veřejného života Páně a zvláště z jeho zázraků, že jest Synem Božím. M. drží se celkem pořádku chronologického. Evangelium samo lze rozděliti na části tři: v první (1—9,28) vypravuje se, jak se Pán Ježíš ukázal býti synem Božím svým působením v Galilei; v druhé (9, 29—13, 37) předkládá se jeho božské učení, jímž sv. apoštoly k úřadu připravil; ve třetí části (14, 1—16, 20) jest řeč o utrpení a oslavení Kristově. Kdy sv. M. evangelium napsal, nelze určitého říci; ale pravděpodobně stalo se tak po r. 52 a před r. 62. Zvláštní jest, že evangelium sv. Marka na východě před V. stol. a na západě před VIII. stol. nikdo nevyložil. Na západě vyložili je zvl. Beda Vener, a sv. Tomáš Aq., později Maldonatus, Cajetanus a nejnověji Fr. Patrizi, A. Bisping, Sušil a j. Dk.