Ottův slovník naučný/Lucullus

Ottův slovník naučný
Lucsivna	Lucullus	Lucuma

Údaje o textu
Titulek:	Lucullus
Autor:	Justin Václav Prášek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. s. 418. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Dílo ve Wikipedii: Lucullus

Lucullus [luk-] Lucius Licinius Ponticus, státník a vojevůdce římský (* kolem r. 110 př. Kr.). Otec jeho byl propraetorem v Sicílii, kdež vedl si tak vyděračsky, že byl po návratu svém odsouzen k vyhnanství. Mladý L. účastnil se horlivě války s italskými spolčenci a za prvé války občanské stál při straně Sullově. Jako quaestor účastnil se po Sullově boku prvé války s Mithradatem, za obléhání Athén s loďstvem římským zapudil loďstvo pontské, porazil je velikou bitvou u ostrova Teneda a tím přispěl nejvíce k příznivému míru. Po odchodu Sullově do Italie zůstal L. v Asii, kdež proslul správou spořádanou a zájmův obyvatelstva šetřící, ale popudil na sebe rytíře římské, jimž překážel ve vyssávání lidu. Roku 80 př. Kr. vrátil se do Říma, kdež zvolen za aedila kurulského a později za praetora. Jako propraetor spravoval Afriku vzorně, kteráž pověst spolu s obrovským bohatstvím byly příčinou, že již r. 74 př. Kr. stal se konsulem. Ve svém úřadě zadržel pokus strany démokratické o zvrácení řádů Sullových, když pak vypukla třetí válka s Mithradatem, vzneseno na L-lla velitelství vojska na zemi, kdežto soudruh jeho v úřadě Aurelius Cotta stal se velitelem loďstva. L. přišel s 30.000 muži do Asie, kdež právě Mithradatés spálil římské loďstvo, kotvící před Kalchédonem, a přinutil rychlými pochody Mithradata po marném obléhání důležitého Kyzika k ústupu do vnitrozemí. Zničiv loďstvo pontské v Archipelagu, L. přikročil k útoku. Mithradatés vypuzen jsa z Pontu unikl k zeti svému Tigranovi, králi velkoarmenskému. L. nepronásledoval ho, dokud nebyla vzata pevná města přímořská. Teprve po dvou letech, když v Pontu zavedena římská správa, vtrhl r. 69 L., ač nebyl k tomu z Říma zmocněn, do Armenie s dvěma toliko legiony, překročil Tigris a před hradbami hl. města Tigranokerty dobyl skvělého vítězství nad králem arménským, následkem čehož král parthský učinil s Římany úmluvu. Jakkoli vojsko se jitřilo, podnikl přece L. obtížný pochod proti starému hl. městu Artaxatě, a teprve když ve vojště propukla zjevná vzpoura, podnícená jednateli Pompeiovými, obrátil se k j. a přezimoval v pevné Nisibi. Mithradatés a Tigranés zatím znovu opanovali Pontos, čímž donucen L. vrátiti se r. 68 do Malé Asie. Místo žádaných z Říma posil byl r. 66 odvolán a závistníci zlehčovali jeho veliké činy, tak že teprve r. 63 povolen mu triumf. Odtud žil L. v soukromí, užívaje okázale velikého bohatství svého, což dalo podnět k pořekadlu o »hodech Lucullovských«. Jeho letohrádek a sad před městem zařízeny s neznámou potud nádherou. Konec jeho je neznám, zdá se však, že zemřel v polovičním šílenství. Ovoce slavných činů L-lových v Asii přisvojil si Pompeius. Pšk.