Ottův slovník naučný/Kvitance

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Kvitance
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 476. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Kvitance

Kvitance (z lat. quietantia, franc. quittance, acquit, reçu, angl. acquittance, receipt, řec. απoξη, lat. apocha, rus. квитанция, расписка, něm. Quittung, Empfangschein) nazývá se písemné potvrzení věřitelovo, že dlužník zaplatil dluh. K úplnosti k. žádá se (dle § 1426. ob. zák. obč.), aby v ní udáno bylo jméno dlužníkovo i věřitelovo, místo, čas a předmět zapraveného dluhu, jakož i aby k. byla podepsána od věřitele nebo jeho zmocněnce. Vydal-li dlužník věřiteli při obdržení zápůjčky dlužní úpis, jest věřitel při zaplacení zápůjčky povinen nejen dáti dlužníkovi k-ci, nýbrž vrátiti mu též dlužní úpis (§ 1428. ob. zák. obč.). K. dlužno v Rakousku kolkovati dle škály druhé. Jen výjimkou jsou některé k. prosty kolku, jak podrobně uvedeno jest v poplatkovém zákoně z 9. února 1850. Kvituje-li se summa pod 2 zl., jest k. vždycky prosta kolku.