Ottův slovník naučný/Koranda

Ottův slovník naučný
Kořán	Koranda	Korangi

Údaje o textu
Titulek:	Koranda
Autor:	Zdeněk Václav Tobolka
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 803. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Václav Koranda starší
Související články ve Wikipedii: Václav Koranda mladší

Koranda: 1) K. Václav starší, pocházel z Plzně, kdež se také stal farářem. Byl přívržencem novot náboženských v Čechách. Hned od r. 1416 rád přijímal v Plzni náboženské novotáře, a když hnutí náboženské mocněji v Čechách se projevilo, stal se K. jedním z nejznámějších předáků. Ku konci září r. 1419 přivedl od Plzně »na Křížky« v processí s Tělem Božím lid a na Křížkách radil lidem, aby místo hole poutnické meč vzali si do rukou. R. 1420 byl K. nucen opustili Plzeň, necítě se v ní bezpečným. Zdržoval se pak ve vojsku Žižkově. Návodem K-dovým v srpnu 1420 lid obořil se na klášter zbraslavský. V K-dovi objevil se jeden z ranných zárodků učení táborského. V únoru r. 1422 na shromáždění sboru kněží táborských prorazil K. s učením zapírajícím transsubstanciaci. Když r. 1422 jel za glejtem k panu Jindřichovi Leflovi na Bechyni, byl od vojsk Rosenberských zajat a teprve 13. list. 1422 od vojska táborského osvobozen. Někdy před r. 1437 stal se K. duchovním správcem v Žatci. Po přijetí kompaktát r. 1437 bylo z návodu císaře Sigmunda K-dovi, když nechtěl nově nastalým poměrům se podrobiti, zakázáno, aby kázal v království Českém, a nařízeno mu pod pokutou utopení, aby nikde jinde neobýval nežli v Táboře. Zákazu toho K. neuposlechl a na dále zůstal správcem Žateckých. Jako takový 6. čce 1443 účastnil se na sboru kutnohorském. R. 1451 žil K. na Táboře a tam disputoval s Eneášem Sylviem, od něhož nazván byl »vetus diaboli mancipium«. Když r. 1452 padl Tábor, zavezen K. do Prahy. Učení jeho bylo odsouzeno, a K. dlouho vězněn na radnici staroměstské. Teprve když slíbil (1453) poslušenství J. Rokycanovi, byl odvezen na Litice. Tam byl chován až do smrti.

2) K. Václav mladší (* 1424 v Nové Plzni). R. 1454 stal se v Praze bakalářem a za čtyři léta na to mistrem svob. umění. R. 1460 zvolen byl za děkana a potvrzen v hodnosti té přes odpor proti jeho volbě zosnovaný od Václ. Křižanovského. R. 1462 stal se K. členem poselstva českého do Říma od krále Jiřího poslaného, a bylo mu uloženo, aby přednesl papeži Piovi II. žádost o stvrzení kompaktát. Přes to, že K. plně vyhověl svému úkolu, nedosáhl, aby papež kompaktáta stvrdil. Tak s neúspěchem vrátilo se české poselstvo do své vlasti. K. obšírně vypsal po návratu svém celé jednání v Římě. Na universitě tehdy došel K. hodnosti rektora. Od té doby spisy hájil své náboženské stanovisko. Proti Hilariovi Litoměřickému a Joštovi z Rosenberka ne jednou pérem se obrátil, aby dokázal pravdu toho, co v Římě r. 1462 hlásal: že Čechové jsou věrní, poslušní a poctiví synové církve svaté obecné. R. 1471 vedle hodnosti rektora podruhé mu udělené došel i nástupnictví po Rokycanovi v řízení konsistoře pod obojí. K. hleděl upevnili stranu pod obojí. Hleděl si její organisace a vystupoval příkře proti všem, kdo k pod obojím se nehlásili. K-dovy nepřízně zakoušeli katolíci i Bratří. R. 1478 způsobil K., že byl do Prahy svolán obecný sněm stavů podobojích. Sněm ten zřídil znovu konsistoř. V jejím čele byl zůstaven K. Od té doby K. vystupoval příkřeji proti Bratřím. V přátelských rozhovorech hleděl vyvraceli názory Bratří, literárně vedl proti nim boj, ale vzrůst Jednoty Bratrské zadržeti se mu nepodařilo. R. 1489 v prosinci přestal býti K. administrátorem, poněvadž konsistoř odevzdána byla k správě biskupovi Augustinovi Luciánovi Sanctuarienskému. R. 1513 K. zvolen po třetí za rektora university. Zemřel ve věku 95 let 9. ún. 1519. K. byl muž poctivý a neohrožený, polemisoval až do únavy. Znal se v theologii, nebyl však původní a hluboký. Spisů jeho je celá řada. (Viz J. Jireček, Rukovět I. 395—396.) Poselství krále Jiřího do Říma k papeži r. 1462 vydal A. Patera v A. Č. VIII. 321—364. Důležitým pramenem pro činnost konsistoře utrakvistické ve 2. pol. XV. stol. a pro dějiny církevní té doby je Manuálník M. Vácslava K-dy, »do něhož on i sám vpisoval i vepsali dal důležitější traktáty, řeči a psaní, jichžto potřeboval v úřadování svém a jichž i větší částku sám byl složil«. Vydání Manuálníka pořídil r. 1888 Jos. Truhlář. Tbk.