Ottův slovník naučný/Konšel

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Konšel
Autor: Jaromír Čelakovský
Zdroj: Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 749. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Konšel

Konšel (od lat. consul), přísežný měšťan, jenž byl členem městské rady (consilium civitatis). V Italii říkalo se členům rad též decuriones, senatores, cives optimo jure; u nás často též cives jurati a scabini, kmeté, schepfen, ohledem na jejich moc soudní, kterou vykonávali kromě správy obecní. V Lombardsku stará municipální ústava musila ve XII. stol. prodělati velké boje s mocí císařskou; avšak k-é lombardských měst v míru Kostnickém r. 1183 uhájili si samosprávu ve věcech obecních, soudních a správních. Napotom při zakládání měst v střední Evropě přihlíželo se k městské ústavě, jak se v Italii vyvinula. K-é volení z rodin starousedlých obstarávají správu města a jsou přísedícími na soudech císařských nebo zeměpanských. Výjimku v tom činila města severoněmecká, jež původně neznala k-ů, nýbrž měla toliko kmetcí stolice, jichž členové (kmeté) dědičně dosazení od vrchnosti soudní moc vykonávali a také úředníky zeměpanské ve správě města podporovali; avšak i v těchto městech během XIII. st. vedle kmetův začínají ustanovovati se k-é, kteří s počátku vedou toliko správu města vedle kmetů a kteří postupem času přivádějí kmety do podřízeného k sobě postavení. U nás v zemích českých ve velké většině měst přicházejí rady po italském způsobu, jež mají správní i soudní moc nad obyvatelstvem městským. Toliko v několika městech, kde platilo právo Magdeburské, na př. v Litoměřicích, Olomúci atd., vedle kmetů přicházejí k-é, vedle stolic kmetcích rady městské, kteréžto rady podobně jako v Sasku hledí kmety do podřízeného postavení k sobě uvésti. O dalším vývoji rad městských a tedy pravomoci k-ův u nás, zejména též o tom, jak v XVIII. stol. ustoupily magistrátům (v. t.) a obecním zástupcům, viz Čechy str. 512 a násl. a 534 násl. Srov. též Winter, Kulturní obraz českých měst I. str. 633 násl. a Čelakovského článek v Čas. Č. Musea 1879 str. 88. JČ.