Ottův slovník naučný/Kmita

Ottův slovník naučný
Kminek-Szedlo	Kmita	Kmitání

Údaje o textu
Titulek:	Kmita
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 422. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Kmita, jméno šlechtického rodu polského, známého od XIV. stol. Měl vynikající účastenství při sloučení Červené Rusi, kde vládl rozsáhlými statky, s říší Polskou. Vynikli z něho hlavně:

1) K. Piotr, vojvoda krakovský a velký korunní maršálek (* 1477 — † 1563 v Krakově). Byl typickým zástupcem všemocných šlechticů polských a často intrikoval ve prospěch královny Bony, jmenovitě na sněmu piotrkowském (1536—37) prosadil v její prospěch záležitost matriky korunní. Později jako protivník Tarnowského hájil proti němu duchovenstvo na sněmě r. 1552. Byl vzorem státníků řídících se více prospěchy osobními než státními, ač na druhé straně na jeho dvoře, nejbohatším v Polsku té doby, nalézali štědré podpory literáti a učenci, jako Bielski, Janicki, Przyluski a Orzechowski. Jinak bujná svévole jeho neznala mezí a ve volbě lidí, hotových sloužiti mu v každé věci, nikdy se nerozpakoval.

2) K. Jan Achacy, básník polský za Sigmunda III. († kol 1628 v Bochni). Přeložil Eneidu a Bukoliky (Krakov, 1591 a 1588) a vydal: Łów Dyjanny (t., 1588); Žywoty królów polskich (t., 1591, veršem); Spitamegeranomachia (t., 1595), allegorické vypsání válek Štěpána Báthoriho; Sumarijusz przypowieści Salamonowych skomplikowany (t., 1622 a 1630); Morocozmea babińskie (otištěno též v lit. dějinách Wiszniewského) a j.

3) K. Mikołaj, kazatel pol. (* 1602 — † 1639 v Krakově), byl professorem filosofie a bohosloví a vydal důležitý příspěvek k dějinám rodu knížat Lubomirských a Ostrožských: Trzy matki urodzeniem, poboźnościa, potomstwem ozdobione (Krakov, 1638). O rodu K-tů srv. stať A. Krasického v »Bibliot. Ossolińskich« (1847, díl II.).