Ottův slovník naučný/Hradec (sídla)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Hradec (sídla)
Autor: Ludvík Domečka, František Tischer, Ludvík Tošner, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Jedenátý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 736–743. Národní knihovna České republiky
Licence: PD anon 70
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hradec
Související články ve Wikipedii:
Hradec (Krty-Hradec), Hradec (Mnichovo Hradiště), Hradec (okres Havlíčkův Brod), Hradec (okres Plzeň-jih), Hradec (Stříbrná Skalice), Hradec Králové, Hradec nad Moravicí, Hradec u Liběšic, Jindřichův Hradec, Krty-Hradec, Levý Hradec, Nový Hradec Králové, Štýrský Hradec
Č. 1797. Znak Hradce Jindřichova
Č. 1798. Znak Hradce Králové

Hradec: 1) H., osada v Čechách v hejt. sedlčanském, viz Hradce 2). — 2) H., ves t. u Střimelic, hejt. Čes. Brod, okr. Kostelec n. Č. L., fara Konojedy, pš. Ondřejov; 4 d., 42 ob. č. (1890), myslivna, železná ruda. — 3) H., Na Hradci, osada t. u Vrábče, hejt., okr. a pš. Budějovice, fara Dubné; 7 d., 51 ob. č. (1890). — 4) H., osada t. u Podola, hejt., okr. a pš. Mnich. Hradiště, fara Březina; 10 d., 46 ob. č. (1890). — 5) H., ves t., hejt., okr., fara a pš. Ledeč; 52 d., 323 ob. č. (1890), cihelna, šindelna a mlýn. Samoty: Familie, Hořeslavsko a Hor. Hradec. — 6) H. (Ratzken), osada t. u Dol. Vysoké, hejt. Litoměřice, okr. Úštěk, fara a pš. Levín; 19 d., 91 ob. n. (1890), pís. lomy. — 7) H. (Hradzen), far. ves t. na lev. břehu Radbuzy, hejt. Stříbro, okr. a pš. Stody; 73 d., 20 ob. č., 482 n. (1890), kostel sv. Jiří (ve XIV. stol. far.), 2tř. šk., soukr. nemocnice, stan. České záp. dr. (Praha−Plzeň−Brod n. L.). Zdejší farář má právo pivovarečné a honební. R 1186 postoupil kn. Bedřich H. klášteru kladrubskému, ve XIII. stol. byl příslušenstvím kláštera chotěšovského s kostelem sv. Vavřince. Mimo to byl zde ještě kostel sv. Vojtěcha, náležející ku sv. Jiljí v Praze. Ve XIV. stol. byly tu vladyčí statky, které klášter chotěšovský skoupil, a vystavena tu také tvrz a dvůr, které zastaveny a teprve r. 1494 vyplaceny. Zrušením kláštera Chotěšovského vzal za své i kostel sv. Vavřince. R. 1384 poraženi v okolí drancující Bavoři od Sulka, probošta kláštera chotěšovského. — 8) H., osada t. u Krt, hejt. a okr. Strakonice, fara a pš. Katovice; 35 d., 170 ob. č. (1890). — 9) H. Horní, osada t., hejt., okr., fara a pš. Ledeč, 5 d., 35 ob. č. (1890).

10) H. Jindřichův (Nova Domus, Neuhaus), město se třemi předměstími (Nové Město, předměstí sv. Václava či Rybnické a Nežárecké), položené po obou bř. ř. Nežárky a kolem rybníka bez hrází, Bajgaru (něm. Weiher), 676 d., 8223 ob. č., 50 n. (1890). V městě má sídlo: inf. probošt, konvent františkánský, hejt., okr. soud, okr. zastupitelstvo, finanční kommissařství, četnická stanice, pš., telegraf, měst. opatrovna, obecné i měšťanské školy, chlapecké i dívčí, zimní hosp. škola, stát. vyš. gymn., knihtiskárna, 2 lithografické ústavy, 26 spolků, všeob. nemocnice, chudobinec či špitál panský u sv. Jana Křt., městský sirotčinec, městský chudobinec, 2 pivovary, 2 lihovary, 2 stroj mlýny, škrobárna a syrupárna; továrny: na hedv. šátky, na veškeré druhy zboží pleteného, na látky všeho druhu, na svršky kožené obuvi; ústav hr. Černína (převzatý do státní správy) na vyrábění očkovací lymfy; peněžní ústavy: městská spořitelna, občanská záložna, okr. záložna hosp., směnárna; vojsko: pěší pluk č. 75 a prapor pluku zemské obrany č. 48, stálá posádka. — Nejpamátnější budovy jsou: Starobylý zámek z konce XII. stol., později valně přestavovaný a rozšiřovaný. Požárem r. 1773 částečně zpustl. Zde poutá nás: mohutná hladomorna, kde r. 1421 vězněn byl táborský kněz Martínek Houska a r. 1438 život skončil Zikmund z Vartemberka, pán na Děčíně; červená věž, v jejíž přízemí jest kuchyně proslavená vařením sladké kaše a v poschodí síň — po dlouhá léta udírna —, v níž objeveny důležité fresky představující zasedání sněmu zemského; někdejší kaple s freskami ze života sv. Jiří (z r. 1338); prostranná got. kaple sv. Ducha, kde r. 1564 slavil sňatek Mikuláš hr. Zrinský s Evou z Rožmberka; kaple »Bílé paní«, úpravou a malbami upomínající na karlštejnskou kapli sv. Kateřiny; nové stavení s umělecky provedeným portálem, v němž uložen bohatý hraběcí archiv, založený r. 1865. Archiv, dnes z velké části již spořádaný, rozmnožuje se stále listinami z jednotlivých panství Černínských. Při archivu chová se sbírka autografů (na 7000 kusů). V prvém poschodí nového stavení nalézá se Rožmberská chodba a Rožmberské pokoje s cennými obrazy; ve 2. poschodí býval zlatý sál s podobiznami panovníků českých, jenž r. 1773 požárem zničen. Se starým hradem spojují nové stavení krásné arkády, za nimiž nalézá se španělský či rytířský sál a zelené pokoje. Nový altán rondel či rotunda (viz příl. Architektura, tab. XII.) v zahradě pozoruhoden pro svou klenbu, jež skvostně ozdobena štukaturou; vystavěna v l. 1580—90 od ital. mistrů. Vedle Zákupské jest to nejznamenitější toho druhu památka stavitelská v Čechách. Na třetím nádvoří zámeckém jest hluboká studeň s umělecky provedenou mříží. Pivovar s deskou B. Smetany, jehož otec v l. 1831—35 panským sládkem byl; mlýn »u čtrnácti«, založený v XVI. stol. p. Jáchymem z Hradce; nyní je zde elektrodynamický stroj. — Památnosti města: Nádherný a starobylý farní chrám Nanebevzetí P. Marie, od r. 1625 proboštský, ve slohu got., jenž velice utrpěl požárem r. 1801, s vysokou věží. Zde visíval velký zvon »Kňour« (po dárci, měšťanu Hanuši Knauerovi). Po levé straně v presbytéři nalézá se pěkný renaissanční epitaf Jáchyma z Hradce z r. 1565. Oltáře jsou nové a vesměs gotické, obraz hl. oltáře Nanebevzetí P. Marie a sv. Kateřiny Sienské od Vil. Kandlera, obraz sv. Jana Nep. od Leop. Kuppelwiesera. V levé lodi pozdně got. kaple Nejsv. Trojice či Mariánská, dříve po zakladateli Špulířovská zvaná, z konce XV. stol., se starým obrazem P. Marie a uměleckou soškou z XV. stol. Pod t. zv. farním oltářem sv. Kříže, jenž dělí presbytéř od hl. lodi, uloženy ostatky sv. Hippolyta, patrona města. Pod kostelem je několik hrobek, namnoze již zasypaných; největší byla pro vladařské rodiny hradecké. Před kaplí Mariánskou či Nejsv. Trojice nalézá se hrobka Viktorina Spulfře z Jiter († 13. listop. 1498); v kapli mrtvých, přístavku to u hlavního kostela na jižní straně, jenž zbořen r. 1873, nalézala se hrobka patricijské rodiny Traumillerů z Erenštejna a j. dobrodinců této kaple. — Starobylý kostel sv. Jana Křt. s křížovou chodbou dle vzoru z kláštera augustiniánského v Třeboni a se špitálem. Původně byl tento kostel při klášteře minoritském založen již ve XIII. stol. Po vystěhování minoritů r. 1556 z Hradce přeložen sem Heřmanem a Janem ml. z Hradce špitál, založený na konci rybnického mostu pro 6—8 zchudlých občanů. Počet špitálníků rozmnožen r. 1564 Jáchymem z Hradce na 40 osob. Na pravé straně presbytéře znamenitá got. kaple sv. Mikuláše ze XIV. stol. s náhrobkem Majdaleny z Gleichenu, třetí manželky Jindřicha IV. z Hradce († 1492), a náhrobky vladyk Lhotských ze Zásmuk. Na věži tohoto kostela nalézá se stříbrný či turecký zvon, ulitý r. 1498 m. Ondřejem Ptáčkem z Hory Kutné. Ke kostelu přistavěna t. zv. kaple soukenická, z níž zachovaly se jen skrovné zbytky; bylať r. 1814 přeměněna ve skleník. V kostele Svatojanském pochováno mnoho osob stavu rytířského a měšťanského. Připomínáme náhrobky Španovských rytířů z Lisova a Antonína Bruccia, velitele hradecké posádky po bitvě Bělohorské († 1639). R. 1881 objeveny zde fresky ze XIV. stol. a r. 1892 při nejnovější opravě nové ze XIV. a XV. stol. — Kostel sv. Václava s nevelkým hřbitovem, původně slohu got., pozbyl pozdějšími přestavbami svého rázu. Jako o kapli činí se o něm zmínka r. 1399. Na záp. straně přistavěna ke kostelu kaple Raimanská. Od r. 1457—78 byl kostel v držení františkánů, již bydleli dle pověsti prozatímně v č. 67. Zde kázal Jan Kapistrán za pobytu svého na zámku hradeckém r. 1452. V kostele nalézají se náhrobní kameny měšťanské rodiny Kodrabů, dítek hejtmana zám. Jiříka Müllera z Rotenburku, Václava († 1. říj. 1646) a Alžběty († 1. ún. 1647), a probošta hradeckého Šimona Ant. Jandery († 1775). Hřbitov vysvěcen r. 1576 arcibiskupem pražským Brusem z Mohelnice. Františkánský klášter s kostelem sv. Kateřiny, vystavěný Jindřichem IV. z Hradce r. 1478 až 1479, se zahradou a bývalým hřbitůvkem pro mnichy. Klášter s kostelem, vydrancovaný r. 1619 od podobojích, znova vystavěn pomocí vrchnosti a kostel r. 1625 dne 6. září arcibiskupem Harrachem znovu posvěcen. Požár r. 1801 krůtě stihl klášter a kostel. K němu přiléhají kaple sv. Theodora a sv. Antonína Paduánského, v ambitu kaple sv. Barbory. Pod kostelem sv. Kateřiny několik hrobek, z pohřbených v kostele uvádíme: Adama Pavla hr. Slavatu, syna Viléma hr. Slavaty († 2. čce 1657), bratra jeho Františka hr. Slavatu, Sibyllu Slavatovou, roz. z Mansfeldu, nevlastní matku Vil. hr. Slavaty, cís. plukovníka Albrechta Kapouna ze Svojkova († 11. pros. 1663), Jana Vratislava z Mitrovic, pána na Voticích († 1637), choť jeho Reginu Ludmilu z Talmberka († 1633), Františku Věžníkovou, roz. Voračickou z Paběnic († 1677), Evu Vahanskou z Vahance († 22. ún. 1627), Řehoře Auftiefera, hejtmana na Hradci († 23. kv. 1627). V kapli sv. Antonína pohřben zakladatel její Samuel Ferdinand Karolides z Karlisperku, vrchní hejtman panství Slavatovských († 25. srp. 1664), a v kapli sv. Theodora generál jízdy ve vojště rak. Jan Severin sv. pán de la Marche († 17. ún. 1742). — Hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice z l. 1590—1594 vystavěn od podobojích; na hřbitově, jejž posvětiti dal r. 1584 za svého pobytu v Hradci arcibiskup pražský Martin Medek, nalézají se pěkné hrobky rodin Landfrassovy, Wachtlovy a manželů Togniových. Pod kostelem byly hrobky rodin měšťanských s náhrobními kameny. Ke kostelu přistavěna jest proti sakristii t. zv. kaple Pirchanská s pozoruhodným křídlovým oltářem renaissančním a s vyobrazením posledního soudu, v níž hrobku měl Šimon Pirchan, soused nežárecký († 1676). — Někdejší velkolepá kollej jesuitská a kostel sv. Máří Majdaleny s mnohými malbami na obmítce založena r. 1594 Adamem II. z Hradce; po zrušení řádu jesuitského r. 1773 určen seminář hlavní škole pro kraj táborský s kaplí sv. Víta, r. 1862 umístěno zde gymnasium. Z kolleje jesuitské stala se kasárna a z kostela sv. Máří Majdaleny vojenské skladiště. — Na mírném návrší záp. od města zvedá se gotický kostel sv. Jakuba ze XVI. stol. s hrobkou hr. Černínů z Chuděnic, v nynější podstatě z r. 1859. Hrabata Černínové odpočívají zde, počínaje Janem Rudolfem hr. Černínem († 1845) až na naše časy. Z města vede k němu křížová cesta z r. 1518, r. 1693 opravovaná. Někdejší kostel sv. Alžběty (nyní kovárna Reisnerova), r. 1788 zrušený, přestavěn z výše připomenutého špitálu, založeného r. 1393, a z kaple P. Marie z r. 1405 při špitále. Uprostřed náměstí pozoruhodná jest socha Nejsv. Trojice ve slohu barokním, nákladem Ondř. Jos. Bayera, měšťana a poštmistra r. 1764 od sochaře Matouše Strahovského z Dačic postavená, dle vzoru sochy na náměstí olomúckém; k ní přiléhá kašna. — Stará radnice (od r. 1850 hejtmanství) s vížkou, na níž nalézal se kdysi orloj, zhotovený m. Hanušem. Nová městská radnice (před r. 1850 městská váha), v níž umístěno městské museum r. 1888 založené, avšak dosti obsáhlé a zajímavé, spolu s městským archivem. Blíže nové radnice starobylý dům č. 138 a 139, na jehož místě dle pověsti byl první dům hradecký (hájovna). V domě starém, který náležel boháči Melchiovi Hoffmannu, krásná renaissanční klec z r. 1574 a mříž. Obecná škola dívčí (do r. 1862 státní gymnasium) s pamětní deskou Bol. Jablonského, jenž zde v l. 1826—32 studoval, zasazenou r. 1882 akad. spolkem Štítným. Spořitelna, monumentální budova slohu moderně renaissančního, vystavěna r. 1891. Synagoga; venku na stráni Pejčochu židovský hřbitov. Vojenská nemocnice u sv. Václava. Proti klášteru františkánskému t. zv. Klášteříček, za starých dob vdovské sídlo paní hradeckých, od r. 1850 kanceláře okr. soudu, berního úřadu a vězení. Nad předměstím Nežáreckým stojí o samotě, zastřen polo větvemi staletých lip, uprostřed lahodného parku dům zv. Weibertruc, vystavěný v XVII. stol. jesuity. K němu vztahuje se lidová pověst o čertu. Nové městské kasárny vystavěny r. 1882 nákladem 158.000 zl. dle plánu inženýra Pánka. Budova obec. i měšť. školy chlapecké vystavěna r. 1885 nákladem 66.516 zl. 74 kr. dle plánu inženýra Gáblera. Všeobecná nemocnice s parkem vystavěna dle požadavků zdravovědy r. 1892 nákladem 77.639 zl. dle plánu zemského výboru. Nové městské kasárny pro zemskou obranu z r. 1895. Nová chlapecká škola na Příkopech r. 1896. Samoty: Býv. Hartlův mlýn (nyní Valentův), villa »u Malíře«, Panská bašta, Valdův mlýn, Ficalův mlýn, Nový dvůr (blíže něho hostinec »Nová hospoda«, za ním obora s překrásnými lesními partiemi a bažantnicí, Lištný dvůr (blíže něho hostinec »Rudolfov«),za ním sady Wachtlovy, u sv. Václava domek »Na piketě«. — Dějiny města H-dce Jindř. úzce souvisejí s osudy rodů šlechtických pánů z Hradce, hrabat Slavatův z Chlumu a z Košumberka a hrabat Černínův z Chuděnic (v. t.), kteřížto tři rodové čeští jím jako šosním městem vládli, dědíce je jeden po druhém. Hrad založen před r. 1220 Vítkovcem Jindřichem, jenž se stal praotcem pánův ze Hradce a po němž hrad »Jindřichův hrad« zván, ač Jindřich sám se píše »de Novo castro« (Erben, Reg. č. 634.), což v německém názvu »Neuhaus« zachováno. Kolem hradu vznikla záhy osada na místě vykáceného lesa. Usazováním se u hradu nových řemeslníkův a obchodníkův, k čemuž nemálo přispěl řád něm. rytířů a templářů, vzrostla rychle zprvu nevelká osada, tak že již r. 1293 a 1294 nazývá se městem (civitas Emler, Regesta II. č. 710.). Záhy i zdmi byla ohrazena (Winter, Kulturní obraz m. č. I., 216). Poměr mezi vrchností a obyvateli městskými, kteří nejen polním hospodářstvím, nýbrž i průmyslem a obchodem se živili, zakládal se na t. zv. právu německém, totiž zákupním, jak svědčí privilej z r. 1389. K rozkvětu H-dce Jindř. přispělo to, že jím vedla silnice, spojující Čechy s Moravou a Rakousy na jihovýchodě, po níž provozován byl čilý obchod. Jeho střediskem musil se státi H. Jindř., tak že zde záhy zavládl blahobyt za nemalého přispění pánův z Hradce (od r. 1205—1604), kteří nejen o bezpečnost měšťanstva se starali, nýbrž i prospěch a svobody jeho různými privilejemi štědře podporovali. H. Jindř. měl tak téměř již ke konci XVI. stol. tutéž rozlohu (Nové Město, Nežárka, Václavské předměstí jako nyní. Hrůzami válečnými a požáry byl H. Jindř. několikráte těžce stižen, však i některé slavné a důležité události pojí se k jeho jménu. R. 1434 byl vypálen Tábory, r. 1447 konán byl v H-dci Jindř. sjezd panstva a rytířstva o poslání k císaři Bedřichovi za vydání Ladislava Pohrobka Čechům, r. 1467 opět sjezd, na němž měl rozhodnut býti spor panské jednoty Zelenohorské s králem Jiřím Poděbradským; avšak když se smír nezdařil, marně byl dobýván H. Jindř. synem krále Jiřího, Jindřichem knížetem Minsterberským, a Janem z Rožmberka, jenž později s odbojným panem Jindřichem IV. z Hradce se smířil a od krále Jiřího též odstoupil. Jindřich IV. z Hradce podrobil se teprve králi Vladislavu II., na němž vymohl pro H. Jindř. nový znak (25. září 1483), totiž dvé zlatých lvů držících zlatou pětilistou růži a nad ní se nacházející písmě W(Wladislav) s korunou královskou, vše v modrém poli (viz vyobraz. č. 1797.). Vystupoval však horlivě proti podobojím, kteří v H-dci Jindř. značně se zmohli a jimž Adam II. z Hradce i kostel sv. Trojice dovolil vystavěli R. 1595 však povolal řád jesuitský a kollej i seminář zřídil. Za vlády rodu Slavatův z Chlumu a Košumberka (od r. 1604 až 1691) zmítán byl H. Jindř. boji náboženskými; neboť Vilém S. z Ch. a K., přestoupiv z bratrské víry na katolickou, stále příkřeji vystupoval proti snahám podobojích, jejichž nenávist nejen proti vrchnosti, ale i proti jejím rádcům, jesuitům, rostla. Po defenestraci Slavatově v Praze (23. květ. 1618) vypudili pod. obojí v H-dci Jindř. jesuity a přijali stavovskou posádku, jež císařské vojsko, vedené generály hr. Dampierrem a hr. Buquoyem, spolu s hradeckými měšťany dvakráte odrazila; po bitvě na Bílé hoře však velitel její Kristián Hübner H. Jindř. císařským zradil. Tu jesuité se vrátili, podobojím konfiskovány statky, nuceni k přestoupení na víru katolickou, zavíráni na Žirovnici a Nové Bystřici a privileje městu vzaty. Vráceny teprve r. 1626. Od Švédů i císařských H. Jindř. za 30leté války trpěl mnoho, tak že jeho bývalý blahobyt takořka zničen a H. Jindř. jenom znenáhla se zotavoval za potomků Vilémových. R. 1694 přešel H. Jindř. na rod hrabat Černínův z Chudenic, k jichž fideikommissu panství hradecké dosud náleží. Za hrabat Černínův vítal H. Jindř. ve zdech svých vzácné návštěvy, zvláště členů rodin panovnických. Ve válce o rakouské dědictví svedeny u H-dce Jindř. některé potyčky mezi Bavory a Rakušany a ani ve válkách napoleonských H. Jindř. útrap válečných nebyl ušetřen. Velké dvě pohromy stihly však H. Jindř. tím, že r. 1773 vyhořel hrad a r. 1801 město, téměř zcela. Opět povznesl se však H. Jindř., ježto měl příhodné silniční spojení s Vídní, Brnem, Lincem atd. a byl tak velmi dobrým místem obchodním; když pak různé předsudky zavinily, že t. zv. státní dráha, jakož i dráha Františka Josefa H-dci Jindř. se vyhnuly, poklesl H. Jindř. Teprve r. 1887 českomoravskou transversálkou dostalo se mu železničního spojení a stal se pro výstavnost, úhlednost a čistotu, bohatost památek uměleckých a historických a rozkošnou polohu v lesnaté, pahrbkovité krajině hledaným a oblíbeným místem výletním. — Z vynikajících rodáků a spisovatelů hradeckých buďtež jmenováni: Prokop z Jindř. Hradce, český bratr († 13. září 1507), Tomáš Rešel Hradecký, farář v Jarošově (* 1530, † 1562), Adam Michna z Otradovic (varhaník ve století XVII.), Jos. Claudius, kněz a historik (* 1777, † 1857), Alois Landfrass, knihkupec a spisovatel (* 1797, † 1875), Josef Zumsande, malíř (* 1806, † 1865), Otto Kröpfei, františkán a spisovatel (* 1808, † 1877), Dr. Josef Procházka, spisovatel (* 1811, † 1856), Frant. Rull, katecheta a historik (* 1817, † 1883), Jan Cori, kanovník a historik (* 1819, † 1887), J. J. Solar, praemonstrát a historik (* 1827), Jan Orth, ředitel měšťanských škol a spisovatel (* 1832, † 1887), Ferdinand Tadra, skriptor univ. bibl. v Praze a spisovatel (* 1844), Emanuel Miřiovský, prof, a básník (* 1846 , minist, rada Antonín Rezek (* 1852), malíř Hanuš Schwaiger (* 1854) a j. — Literatura: Claudius, Geschichten der Stadt Neuhaus (1850); Rull, Monografie města H-dce Jindř. (1875); Orth, Nástin historicko-kulturního obrazu H-dce Jindř. (1879-83, 2 d.); Domečka, Průvodce po H-dci Jindř. a okolí (1888). Ti.

11) H. Králové, H. nad Labem (Königgrätz), král. věnné a krajské město ležící na t. zv. Zlatém prutu, při sev.-záp. a obchodní dráze, při stoku Labe s Orlicí, 244 m n. m., 298 d. (1896), 7816 ob., z nichž 2094 voj., 7586 č., 207 n., katol. 7394, evang. 126, žid. 292 (1890). H. jest sídlem biskupství, vikariátu, děkanství, krajského a měst. del. okr. soudu, stát. návladnictví, okr. hejtmanství, hlav. berního a cejch. úřadu, živnostenského inspektorátu, inspektorátu stravoven, expositury »Úrazové pojišťovny dělnické«, notářské komory pro kraj hradecký a chrudimský, četnického kraj. velitelství, fin. kommissařství, stát. pošt., telegr. a telefon, úřadu, kláštera škol. sester (N. D.), velitelství pěší brigády č. 20, pěšího pluku č. 42 (Cumberland, 2 prap.), č. 21 (1 prap.) a č. 18 (1 prap.), divisijního dělostřeleckého pluku č. 27, okres, doplňovacího velitelství a doplňovacího kádru praporu pol. myslivců č. 2. Pro sebe tvoří H. Kr. samostatný okres školský. Z budov vynikají: got. kathedr. kostel sv. Ducha z poč. XIV. stol. (křtitelnice z r. 1406, Rejskovo sanktuarium z r. 1492 a křídl. oltář z XV. stol., patronát J. V. císařovny Alžběty), kaple sv. Klimenta a při ní Bílá věž (ze XVI stol.), barok. kostel Panny Marie s kaplí sv. Josefa ze XVII. stol., semin. kostel sv. Jana Nep., bisk. residence, městské divadlo Klicperovo, budova škol reálných a škola zámečnická. Právě se staví rozsáhlé školy obecné a měšť., vyšší škola obchodní a Adalbertinum (dům pro kněze) Je tu 5tř. obec. šk. dív. a chlap., 3tř. dív. měšť., 2tř. soukromá něm., mateřská, pokrač. průmysl. šk., státní vyšší gymn. a reálka, paedagogium se 4tř. chlap, cvičnou školou, bisk. theol. seminář, stát. odborná šk. pro uměl. zámečnictví, vyšší obch. šk., 2 ústavy hudební, bisk. diécésní seminář pro chl. (Borromeum), Lutherův ústav (evang. seminář pro chl.), diéc. ústav hluchoněmých Rudolfinum, městské museum histor. a archaeol. (památky po král. Elišce, choti Karla IV., a vzácné kancionály) a měst. průmysl, museum pro sev.-vých. čásť král. Českého (vydávají svá pojednání), nemocnice: okr. všeobecná, epidemická a vojenská, měst. chorobinec pro 34 zchudlých měšťanů, 2 lékárny, obecná kuchyně. Z průmysl, závodů uvádíme: pivovar prav. měšťanstva (40.000 hl roč.), světoznámou továrnu na hudební nástroje firmy V. F. Červený a syn, 2 továrny na piana, harmonia a varhany, plynárnu, 2 tiskárny, lithogr. ústav a továrnu na výrobu mýdla; peněžní ústavy: úvěrní ústav záložní, filiálku rak.-uher. banky, spořitelnu, záložnu a hosp. okr. záložnu. Trhy týdenní v sobotu, ročně 6 trhů dobytčích a 4 výroční (3denní). Město jest střediskem čilého obchodu se zeleninou a obilím. Obec jako deskový statek má 72.5 ha polí, 0.1 ha zahrady, 69.63 ha luk, 20.71 ha pastvin, 1988.22 ha lesů, 51.79 ha neplodné půdy. Jmění movité a nemovité činí přes 2,360.000 K. H. Kr. osídlen již v pravěku. Nalezeny tu a v nejbližším okolí kamenné a bronzové nástroje, známé zlaté závity, pohřebiště popelnicová i kosterná. Od přírody chráněn byl H. Kr. Labem a Orlicí, rozvětvenými v četná ramena a močály, mimo to opevněn byl hradbami a příkopy. Odtud název »H«. V X. stol. příslušel H. k panství Slavníkovu; po zavraždění synů jeho r. 996 připojil kníž. čes. Boleslavu II. a stal se tehda asi sídlem hradecké župy. Jako úděl držel H. syn Boleslava II. Jaromír. Tehdy bylo v H-dci již arcijáhenství. Kníže Vladislav I. dal r. 1115 H. s okolní krajinou a 4 hrady v úděl bratru svému Soběslavovi, Vladislav II. pak r. 1154 bratranci Oldřichovi. Za krále Přemysla I. stal se H. městem. Na hradě přebývali panovníci čeští, kdykoli sem přišli, a měli tu své úředníky. V XIII. stol byly tu již kláštery dominikánů, minoritů, něm. rytířů a dominikánek. Vdova po Václavu II. a Rudolfu I., královna Eliška, vyvolila si H. za své sídlo a brala z něho, jakožto věnného města, užitky. Na poč. XIV. stol. dala vystavěli kostel sv. Ducha. R. 1363 dal císař Karel IV. H. zapsati věnem choti své Elišce Pomořanské, jež tu žila až do své smrti r. 1393. Odtud stal se H. věnným městem královen českých. Hnutí husitské ovládlo v brzku v H-dci; v čele jeho stál Ambrož, farář u sv. Ducha. Husité hradečtí zbořili klášter dominikánů a minoritů, začež vůdce jejich kněz Ambrož k rozkazu královny Žofie z města vypověděn. V květnu 1420 opanoval král Zikmund H. Lid husitský shromáždil se však 25. čna t. r. na hoře Kunětické a odtud, veden jsa knězem Ambrožem, přepadl H. a dobyl ho. Hradečtí súčastnili se všech výprav husitských a přidrželi se bratrstva Orebského a jeho vůdce Jana Žižky. Jemu r. 1423 otevřeli brány města a rozbořili hrad královen čes., kde sídlil nenáviděný hejtman Diviš Bořek z Miletínku, meškající toho času na Moravě. Diviš, zvěděv o tom, vrátil se a svedl s Zižkou bitvu u H-dce, v níž byl však poražen. Po smrti své pochován byl Žižka nějaký čas v kostele sv. Ducha. Hradečtí setrvali i dále za vůdcovství Ambrožova v odporu proti cís. Zikmundovi, který bezvýsledně dal H. obléhali a marně s ním vyjednával. Ale zatím mírnější strana nabyla tu vrchu a Ambrože vypudila, načež H. se podal Zikmundovi (1437). Po smrti Ambrožově (1439) stal se farářem u sv. Ducha Jan Rokycana a pobyl tu 10 let. Jiříku z Poděbrad pomáhali hradečtí r. 1448 zmocniti se Vyšehradu a jako ku králi věrně k němu lnuli. Za panování krále Vladislava konal se v H-dci sjezd strany pod obojí r. 1482, sjezd král. měst r. 1504 a opět stavů pod obojí r. 1516. H. z neštěstí, jež několikerými požáry i běhy válečnými jej stihlo, vždy se opět povznesl a za panování krále Vladislava náležel k nejbohatším a největším městům českým. Rozvoj jeho zadržen byl však pohromou, jež stihla jej r. 1547. Že odepřel H. cís. Ferdinandu I. pomoci proti spolku Šmalkaldskému, byl pokutován 16.000 kop gr., ztrátou výsad, všech vesnic a dvorů. Výsady, poněkud zkrácené, mu opět vráceny, ale ze statků jen malá, neprodaná část. Nové svízele potkaly H. velkým požárem r. 1586, značnými příspěvky ve válkách tureckých a rukojemstvími za panovníky; vrcholu dostoupily po bitvě bělohorské. Za účastenství ve vzpouře proti cís. Ferdinandu II. odpykali Hradečtí konfiskováním tří vesnic a velkého dědictví po měšťanu Tob. Vostatkovi. Obyvatelstvo nuceno k víře katolické, následkem čehož mnozí měšťané ze země se vystěhovali. Obrácení Hradeckých prováděli hlavně jesuité, kteří r. 1636 do H. byli uvedeni. Zde vystavěli residenci, gymnasium, seminář a kostel. Za války švédské zmocnil se H-dce r. 1639 Banner a hrozně tu řádil. R. 1645 obléhal jej Torstenson. Tehda byly dvě třetiny domů neobydlených a počet obyvatelstva klesl o 70 %. R. 1653 stal se H. sídlem nového biskupství. Za války s králem pruským Bedřichem II. opanován byl H. vojskem jeho r. 1741, 1744 a 1758 a r. 1762 byl vydrancován a vypálen. Na obranu proti útokům Pruska proměněn byl H. v pevnost. Se stavbou počato r. 1765, předměstí i s kostely rozbourána a obyvatelstvo z nich přestěhováno. Stavba stála prý 90 mill. zl. a dokonána r. 1789. Rozvoji H-dce zabráněno tím na dlouhou řadu let. V r. 1866 učiněn z města tábor vojenský, pevnost zatopena, úřady a obyvatelstvo většinou se vystěhovaly. Po bitvě 3. čce utekla se sem čásť prchajícího vojska, mnozí utonuli v Labi a v příkopech. Dne 4. čce byl H., když nechtěl se vzdáti, pruskými děly krátkou dobu bombardován. Po dlouhém vyjednávání konečně pevnost zrušena a 6. dub. 1893 uzavřela obec s vojenským a finančním erárem smlouvu, dle níž koupila všecky pevnostní objekty a pozemky za 1,001.352 zl. Hradby nyní se bourají, příkopy zavážejí, čilý ruch stavební se vzmáhá. Ve znaku H. v červeném poli českého lva k levé ruce obráceného, jenž v předních tlapách písmě G drží (vyobr. č. 1798.). Z vynikajících rodáků uvádíme: Jana Šindele, Pavla Orličného (Aquilina), Václava Plácela z Elbinku, Bohuslava Balbina z Orličné, St. Vydru, Frant. Švendu, Jos. Rautenkranze, Karla Lud. Šneidra, Jos. Lib. Zieglera, Karla J. Rokytanského a V. V. Tomka. — Literatura: K. Bienenberg, Geschichte der Stadt Königgrätz (1780); Fr. Švenda, Zlatý, stříbrný, železný, měděný a hliněný obraz Král. Hradce (1799—1818); Dr. Joh. Nep. Eiselt, Königgrätz in der Vorzeit u. Gegenwart (1860); J. J. Solař, Dějepis Hradce Král. n. L. (1869); Kr. Stefan, Hradec n. L. (1872); V. V. Tomek, Místopisné paměti města Hradce Král. (1885); B. V. Spiess, Příspěvky k star. místopisu a dějinám Hradce Král. (1895); L. Domečka, Průvodce po Hradci Král. a okolí (1894); V. Kalaš, Kathedrální kostel sv. Ducha v Hradci Král. (1896). Dč.

12) H. Králové Nový (Neu-König-Grätz), městys t. při Labi, hejt. a okr. Hradec Král., 228 d., 2416 ob. č., 4 n. (1890); farní kostel sv. Antonína z r. 1769 (od r. 1855 farní), 6tř. šk., opatrovna, četn. stanice, pš., obč. záložna, továrna pian a harmonií, výroba perleť, knoflíků, obuvnictví. Části města: U města Brna a Náhon. Město založeno r. 1766, kdy zakládána pevnost královéhradecká, a sousedům předměstským za pobyt vykázáno. Městys, položený na velkém návrší, obklopen jsa většinou jehličnatými lesy, stává se v novější době městem výletním.

13) H. Levý, osada t. u Žalova na l. bř. Vltavy, v hejt. a okr. smíchovském, fara a pš. Roztoky; 5 d., 27 ob. č. (1890). H. L., někdy staroslavný hrad, připomíná se ve válce mezi Neklaném a Vlastislavem, byl častým sídlem knížat pražských a první osada, dle domnění svatyní křesťanskou. Ve 2. pol. IX. st. založen tu od Bořivoje kostel sv. Klimenta. Sv. Vojtěch byl zde za biskupa vyvolen. Místo slulo ještě r. 1132 »Castrum« (hrad), ač rozkládala se po něm již role i zahrada. H. L. náležel do župy pražsko-vyšehradské. Kosmas nazývá H. L. Parvum oppidum. — Hrad zašel ve století XII., ale chrám stojí dosud, slouže za farní osadě roztocké. Při kopání nalezeny četné starožitnosti.

14) H. (Grätz), ves na Moravě, hejt. Litovel, okr. Unčov, fara a pš. Hradečná; 65 d., 21 ob. č., 426 n. (1890), 1tř. šk.

15) H. viz Grodziec.

16) H. (něm. Gröditz), ves ve Slezsku, hejt. a okr. Frývaldov, fara Mikulovice; 59 d., 383 ob. n. (1890), pš., želez. stanice (Hanušovice−Ziegenhals), továrna na dřevovinu a papír.

17) H., také H. u Opavy (Grätz), městys t., hejt. a okr. Opava, 23 d., 93 ob. č., 60 n. (1890), děkanský kostel sv. Petra a Pavla, pš., papírna, parní pila a stranou přádelna Alod. panství H. zaujímá 4342.2 ha; náleží k němu zámek s krásným parkem, dvůr, pivovar, pila a škrobárna. — H. připomíná se již r. 1061 jako pevný hrad, u kterého byl Boleslav Smělý poražen od vojska Vratislava II.; pod hradem vzniklo r. 1078 podhradí čili město trhové, které, ležíc na důležité obchodní cestě ze Slezska na Moravu, záhy počalo zkvétati. Hrad i město náležely panovníkům českým a dostaly se po smrti Přemysla II. (1278) manželce jeho Kunhutě, která tu sídlila až do sňatku svého se Závišem; po ní vedl správu H-dce levoboček Přemyslův, kníže Mikuláš, načež r. 1309 zabral H. Boleslav, kníže vratislavsko-lehnický, od něhož vyplatil jej Jan Lucemburský za 8000 hřiven stříbra, načež r. 1318 postoupil jej Mikuláši II., od které doby stal se H. sídelním hradem knížecím a hlavou knížectví Opavského. Po jeho smrti r. 1365 vládl zbožím syn jeho Hanuš I. ratibořský; ale dílčí smlouvou z r. 1377 dostal se H. jeho mladším bratřím, Václavu a Přemkovi, kteří na hradě společně sídleli až do smrti Václavovy, načež Přemek ujal se panství. Po něm dědili H. synové jeho Václav, Mikuláš, Vilém a Arnošt, nejprve společně, od r. 1439 Vilém s Arnoštem; r. 1445 ujal se panství hlubčický kníže Václav a po něm jeho synové Jan a Hanuš; po smrti Hanušově Jan pustil H. králi Jiřímu Poděbradskému, který jej dal svému synu Viktorinu, jenž 3. října 1481 udělil H-dci městská práva, aby užívali práva, vah i měr opavských, aby každý pondělek směli držeti týdenní a o sv. Michalu výroční trh. Viktorin postoupil H. uher. Matyášovi r. 1485 a po téhož smrti držel jej do r. 1501 kníže Hanuš Korvín, načež panství připadlo Vladislavu II.; týž r. 1515 postoupil je knížeti Kazimíru Těšínskému. R. 1528 vrácen byl H. ke koruně České, ale Ferdinand I. r. 1531 zastavil jej panu Jiříkovi Četryšovi z Kynšperka, v jehož rodě zůstal do r. 1582. T. r. zastavil a r. 1585 prodal Rudolf II. tento statek komory zemské p. Kašparu Pruskovskému z Pruskova, který v městečku kostel vystavěl; po něm měl statek strýc jeho Jan Kryštof z Pruskova († 1625), za něhož byl hrad 22. čce 1621 od markrabí krnovského Jana Jiřího dobyt. R. 1627 dobyli a obsadili jej císařští a v majetek uvázal se Jiřík Kryštof z Pruskova a po jeho smrti († 1663) syn jeho téhož jména, jenž povýšen byl do stavu hraběcího. Syn téhož Erdmann Kryštof r. 1702 povýšil H. znovu na městečko a učinil Podolí jeho předměstím; r. 1755 dostalo se panství Karlu svob. p. z Neffzern a ten prodal je r. 1778 Janovi, knížeti Lichnovskému z Věštic; téhož syn Karel dal strhnouti hradby a věže městské, zřídil r. 1795 z panské zahrady novou osadu Kozí Hradec a podporoval průmysl soukenický; po smrti jeho (1814) přejal panství Edvard Maria kn. Lichnovský (1845), nyní drží je Karel kn. Lichnovský. Srv. V. Prasek, Hist. topogr. země Opavské (Opava, 1889).

18) H., předměstí města Opavy (Grätzervorstadt) t., fara Opava (kostel Nanebevzetí P. Marie a fara františkánská), 209 d., 3350 ob. (1890). — 19) H. Kozí, Kozíhradec (Ziegenburg), osada t., hejt. a okr. Opava, fara a pš. Hradec u Opavy; 22 d., 92 ob. č. (1890).

20) H. Slovenský v. Gradec Slovenji.

21) H. Štýrský (něm. Graz nebo Gratz, dříve Grätz, slovinsky Nemški Gradec), hlavní město vévodství Štýrského. Leží na 47° 4' 37" s. š. a 15° 27' v. d. od Gr. po obou stranách řeky Mury v krásném, rozlehlém úvalu zv. Grazer Feld, na úpatí a svazích nízkých pahorků v průměrné výši 350 m n. m. Městem vede důležitá trať Vídeň–Terst rak. jižní dráhy, mimo to ústí v něm trati H. Lieboch–Köflach a H.–Lieboch–Wies dráhy Hradecko–Köflašské a trať H.–Fehring–Hartberg rak. státních drah. Poloha H-dce jest v každém ohledu příznivá. Nejbližší okolí města jest velmi úrodná nížina, z níž se zdvihají četné líbezné pahorky, kdežto mohutní velikáni alpští lemující úval (na sev. Schöckel, na sz. hornoštýrské Alpy, na jz. Koralpe a na j. Bachergebirge) tvoří nejmalebnější pozadí. Nadto chrání tento věnec horský H. před vlivem studených větrů, takže průměrná teplota roční obnáší 9°—9.3° C. Charakteristickými pro H. jsou mírné zimy, chladná jara a jasné podzimky, převládající jihozáp. větry, řídké bouřky a dosti stejnoměrné rozdělení ročních srážek. H. zaujímá plochu 21.58 km2, na níž rozkládá se 4637 domů se 112.069 obyv., vesměs Němci až na 1205 Slovinců a katolíky mimo 2679 evang. a 1255 židů. Řeka Mura dělí město na dvě části, z nichž větší a důležitější leží na levém břehu, totiž čtvrti: Vnitřní Město, Jakomini a Geidorf, menší čásť, t. j. okresy Lend a Gries na břehu pravém. Spojení obou prostředkuje sedm mostů, z nichž nejdůležitější je železný most Františka Karla. Na levém břehu uprostřed Vnitřního Města vypíná se do výše 471 m n. m. a 126 m nad Murou návrší Schlossberku, proměněné v krásné sady. Ze silného kdysi jeho opevnění, zbořeného r. 1809 Francouzi, zbyly dvě věže, totiž na jižním úbočí Uhrthurm 17 m vys. s obrovským ciferníkem a na vrcholu Glockenthurm 18 m vys. se zvonem těžkým 9.143 kg, pak bašta zv. die Katz a 94 m hluboká studna (Türkenbrunnen). Na vých. svahu stojí železná socha původce sadů, barona Weldena, na západní straně zřízena r. 1894 lanová dráha. Se Schlossberkem jediný obrovský celek tvoří městský park velký 12 ha, ozdobený nádhernou kašnou Františka Josefa od Durennea, poprsím Schillera, kovovou sochou »Lesní lilie« dle Roseggerovy básně a pomníkem Anastasia Grüna. Park založen byl na místě bývalých hradeb Vnitřního Města, jejichž zbytek zaujat moderními ulicemi: Burgring, Karl-Ludwigring a Joanneumring. Sady zřízeny jsou i na nábřežích Mury, kdežto na levém jejím břehu založena nově zahrada pro lid. — Ve Vnitřním Městě, jakožto nejstarší čtvrti, shledáváme dosud namnoze ulice úzké a nepravidelné, ač hlavní a nejživější třída města, Herrengasse, jest široká a rovná. V ní pne se t. zv. Landhaus, nyní sídlo zemského sněmu, renaissanční to stavba z r. 1569 s krásným portálem a dvěma balkony do ulice a nádhernými arkadami a železnou kašnou ve dvoře. Vedle stojí zemská zbrojnice, rovněž se skvostným portálem (sochy Marta a Bellony) a neobyčejně bohatou sbírkou zbraní z XV.—XVII. stol. Na blízku jsou novostavby starého a nového Thonethofu s přečetnými obchody, naproti městský farní chrám Sv. Krve z XVI. stol. s oltářním obrazem od Tintoretta. Nároží této ulice na náměstí Hauptplatz tvoří radnice ve slohu německé renaissance; mimo ni nalézáme na témže náměstí sochu arciv. Jana a budovu štýrské spořitelny. Jinou skupinu vynikajících budov shledáváme v ulicích Hofgasse, Burggasse a na náměstí Františkově. Jest to především gotický dóm sv. Jiljí z r. 1462 s pěknými malbami a dvěma drahocennými relikviáři. K němu přiléhá barokové mausoleum cís. Ferdinanda s náhrobky jeho rodičů a naproti leží stará universitní budova s knihovnou, kdežto nádherné nové universitní stavby, provedené Köchlinem a Rezorim r, 1894, jsou ve čtvrti Geidorf za městským parkem. V levo od kathedrály rozkládá se císařský hrad z XV. stol., dříve sídlo vévody štýrského, nyní místodržitele. Záp. od dómu na náměstí Františkově vypíná se divadlo Františkovo a kovová socha cís. Františka I., nedaleko pak jest budova gymnasijní a obrazárna. Na obvodu Vnitřního Města leží následující význačné budovy: na nábřeží palác soudní, vedle něho poštovní a telegrafní ředitelství, dále do města t. zv. Joanneum s moderní přístavbou knihovny a v bezprostřední blízkosti zemské museum slohu barokního. Na náměstí Jakominiplatz zdvihá se 16 m vysoký sloup mariánský, ulitý z tureckých děl, a konečně na náměstí Karl-Ludwigring městské divadlo a evangelický chrám. Z ostatních staveb městských třeba především jmenovati některé kostely, z nichž nejstarší jest ve čtvrti Geidorf, totiž malý gotický chrám Maria am Leech ze XIII. stol. se starými malbami a odznaky německých rytířů. Starý jest také chrám zv. Stiegenkirche, přestavěný r. 1600, ve Vnitřním Městě, kdežto moderního původu jest t. zv. Labornský chrám P. Marie slohu gotického z r. 1865, pak nejimposantnější stavba města, chrám srdce Ježíšova, v předměstí sv. Linharta s věží 109 m vysokou, postavený v nezvyklé podobě slohu gotického od Hauberissera. Velkolepý jest též ústřední hřbitov ve slohu ital. gotiky. Celkem má H. 23 kostely katolické, 1 evang. a 1 synagogu, pak 15 klášterů. Ze světských budov dlužno ještě uvésti polytechniku, paláce hrabat Attemse se zajímavými sbírkami, Saurau, z Meranu etc. V předměstí Karlau vyniká trestnice, býv. to lovecký zámek Karla VI., dále za městem leží blázinec Feldhof. — Bohat jest H. ústavy vzdělávacími, z nichž na předním místě stojí obě vysoké školy, universita Karlo-Františkova a vysoká škola technická. Universita, zal. arcivév. Karlem II. r. 1585 a r.1826 cís. Františkem I. znovuzřízená, čítala ve školním r. 1895—96 112 docentů a 1552 posluchačů, knihovna universitní pak 137.345 svazků a 1710 rukopisů. Vysoká škola technická, založená r. 1814 arciv. Janem jako vyučovací ústav přírodovědecký a r. 1874 převzatá od státu jako vysoké učiliště, vykazovala r. 1895—96 40 docentů a 204 posluchače. V r. 1811 založil arcivévoda Jan pro rozšíření a podporu vzdělanosti v zemi ústav zvaný Joanneum, opatřený museem přírodovědeckým a předhistorickým, kabinetem starožitností a mincí a knihovnou se 131.886 sv., který daroval zemi. Zvláštní zemské museum chová sbírky kulturně-historické a umělecko-průmyslové, sbírky rytin a obrazů. V H-dci je theologické učiliště diécésanní, ústav učitelů a učitelek, akademie pro obchod a průmysl, zemská akademie kreslířská, dvě vyšší a dvě nižší gymnasia, dvě reálky, městské dívčí lyceum, státní průmyslová škola, chlapecký seminář biskupský, dvě divadla, zemský archiv s více než 62.000 listin, botanická zahrada aj. — Ze spolků jmenujeme: spolek pro polní hospodářství, zahradnictví, hudbu, umění, dějiny, přírodní vědy atd. — Hojně jest v městě dobročinných a lidumilných ústavů, bohatě nadaných a spravovaných buď zemí neb obcí městskou; jsou to: nemocnice zemská, městská, občanská, vojenská, kněžská a dětská, zemská porodnice a blázinec, ústav slepců a hluchoněmých, několik sirotčinců a j. Z jiných veřejných zřízení zmínky zasluhuje trestnice (komůrková), ústřední hřbitov, jatky a vodovod. — Jakožto hlavní město Štýrska jest H. sídlem nejvyšších úřadů zemských, totiž: místodržitelství, zemského sněmu a výboru, vrchního zemského soudu pro Štýrsko, Korutany a Krajinu, zemského soudu pro Štýrsko, zemského finančního ředitelství, 3. sborového velitelství, velitelství zemské obrany, z církevních hodnostářů pak knížete-biskupa Beckovského. Mimo to sídlí zde policejní ředitelství, revírní úřad báňský, okresní hejtmanství pro okolí H-dce, okresní soud, velitelství 6. divise a 11. brigády pěší a 3. brig. dělostř., skladu monturního a dělostřeleckého, velitelství místní, posádkou pak jsou zde 7. a 47. pluk pěší, 5. pluk dragounský a 3. dělostřelecký, úhrnem 4500 mužů vojska. — Velice důležit jest H. pro obchod mezi mořem Jaderským a Dunajem. Leže ve výhodné poloze na spojovací cestě obou, byl ode dávna sídlem čilého obchodu průvozního; avšak i domácí obchod má značný význam a to především s lodeny, suchary a štýrskou drůbeží. Zájmům obchodním slouží: obchodní a živnostenská komora, filiálka rak.-uherské banky, štýrská eskomptní banka a spořitelna (41 mil. zl. vkladů), spořitelna obecní (32½, mil. zl. vkladů) a okresní (4½, mil. zl.), vzájemná pojišťovna proti ohni atd. V městě jest tramway a zařízení telefonní. — Utěšeně vzkvétá také průmysl, zvláště v létech posledních, kdy vznikly četné továrny v městě i okolí, zejména na stroje, mosty, ocel, koleje, waggony, drát a zboží drátěné, sklo, svíčky a mýdlo, zápalky, líh, pivo, šumivá vína, sukno a plsť, kůži, zboží obuvnické a truhlářské, papír a cellulosu atd. — Z četných půvabných míst okolí hradeckého nejvíce se navštěvují: sady u Hilmteichu, vrch Rosenberg, poutnická místa Maria-Grün a Maria-Frost na levém břehu Mury, na pravém vrch Buchkogl, zámek Eggenberg, zřícenina Gösting pod Plabutschem, pak místa Judendorf, Tobelbad, Radegund a j. — Dějiny. H. má původ svůj v hradě Hengistiburgu župy Hengest, který vystavěn byl na Schlossberku před XI. stol. Jakožto město osídlené Bavory uvádí se r. 1129 (Pairisch-Grätz), 7. 1281 pak potvrdil mu císař Rudolf I. městské výsady. Velkého významu nabyl H. pro země habsburské, stav se sídlem štýrské linie Habsburků, a to jak starší tak i mladší. Odtud řízena byla obrana jižních zemí rakouských proti Turkům, kteří vpadli r. 1532 až k samému městu. V létech 1797, 1805 a 1809 zaujat byl Francouzi, v posledním roce po hrdinské obraně Schlossberku majorem Hackherem, od těch dob však těšil se stálému rozkvětu, zejména péčí arcivévody Jana. — Srov.: Ilwof und Peters, Graz, Geschichte und Topographie der Stadt und ihrer Umgebung (H., 1876); Wörls, Führer durch Graz und Umgebung (Vídeň a Vircpurk); Gsell Fels, Graz (Mnichov, 1893). Tšr.