Ottův slovník naučný/Ferrokyanidy

Ottův slovník naučný
Ferro et igni	Ferrokyanidy	Ferrokyanovodík

Údaje o textu
Titulek:	Ferrokyanidy
Autor:	Zdeněk Jahn
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. S. 134. Národní digitální knihovna
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hexakyanoželeznatany

Ferrokyanidy slovou sloučeniny radikálu ferrokyanu, Fe(CN)₆, s kovy. Železo jest v radikálu s kyanem těsně vázáno. Nejdůležitější jest f-id draselnatý, K₄Fe(CN)₆, či žlutá sůl krevná (lat. Kalium ferrocyanatum, prussias lixiviae, franc. prussiate jaune de potasse, rus. želtaja sol), poněvadž strojíval se roztápěním vysušené krve se salajkou a železnými pilinami a vyluhoval se z té hmoty vodou. Sůl tato vzniká varem roztoku kyanidu draselnatého se železem anebo se sloučeninami železnatými (sirníkem, síranem, uhličitanem a j.). Také ji strojívají ze směsi plynárnické, jíž čistili plyn, a jiným způsobem. Zná se v krásných, velikých deskách barvy citronové, soustavy čtverečné, o hustotě 1^.86, jež jsou měkké, ve 4 č. studené a 2 č. vařící vody snadno rozpustny, v lihu nerozpustny. Roztok má chuť slanou, zahořklosladkou a není jedovatý. Při 100° C rozsýpá se v bílý prášek pouštěje vodu (12^.79 p. c.), červeným žárem rozkládá se v kyanid draselnatý, dusík a sloučeninu železa s uhlíkem. Roztápí-li se se sírou, poskytuje sulfokyanatan draselnatý. Chlórem, brómem, okysličovadly mění se ve ferrikyanid draselnatý. Kyselinou dusičnou mění se v nitroprussid (v. t.). Studená, zředěná kyselina sírová vylučuje z něho ferrokyanovodík (v. t.); vaří-li se s ní, poskytuje kyanovodík. Varem se sehnanou kyselinou sírovou dává nečistý kysličník uhelnatý. Ze solí železnatých sráží bílý nebo namodralý f-id železnato draselnatý, vzduchem rychle modrající. Smíšen se solí železitou sráží temně modrou ssedlinu, rozpustnou berlínskou modř (v. t.). V roztoku síranu měďnatého způsobuje hnědočervenou sraženinu f-idu měďnatého, Cu₂Fe(CN)₆, jež jménem Hatchettova hněď slouží za barvu malířskou. — Ze žluté krevné soli připravují se jiné sloučeniny kyanové (kyanovodík, kyanid draselnatý, červená sůl krevná atd.), užívá se jí v barvířství na modré a hnědé barvy, zvl. k výrobě modři berlínské; s cukrem třtinovým a chlórečnanem draselnatým smíšena skládá bílý č. americký prach střelný. Také slouží k povrchnému zocelení železa. V nynější době nemá však více takové důležitosti, jako dříve, neboť modř berlínská nahrazena ultramarinem a barvivy dehtovými, a odpadky živočišné lépe se zužitkují ve způsobě mrvy. Žlutou sůl krevnou připravil čistou poprvé Macquer r. 1750; modř berlínskou objevil okolo r. 1700 F. Dippel v Berlíně. — F-id sodnatý vyhraňuje se obtížněji předešlého, výroba jeho není též tak vydatna a mimo to drží 41% vody, čímž v obchodě se zdražuje; jinak žluté krevné soli jest podoben. Také jiné f. kovův alkalických a kovů zemin žíravých ve vodě snadno se rozpouštějí, kdežto f. kovů těžkých jsou většinou ve vodě nerozpustny a vznikají jako sraženiny různě zbarvené v roztocích solí těchto kovů žlutou solí krevnou. ZJn.