Ottův slovník naučný/Ferrikyanidy

Ottův slovník naučný
Ferrich	Ferrikyanidy	Ferrikyanovodík

Údaje o textu
Titulek:	Ferrikyanidy
Autor:	Zdeněk Jahn
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha : J. Otto, 1895. S. 133. Národní digitální knihovna
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hexakyanoželezitany

Ferrikyanidy jsou sloučeniny radikální ferrikyanu, Fe₂(CN)₁₂, s kovy. Nejznámější jest ferrikyanid draselnatý, K₆Fe₂(CN)₁₂, obyčejně červenou solí krevnou zvaný. Byl objeven r. 1822 od L. Gmelina, dle něhož nazývá se též Gmelinovou solí. Sůl ta strojí se z roztoku žluté krevné soli, když do něho se pouští chlór. Roztok po té rychle se zavařuje, čímž vyhraňuje ve velikých, lesklých, tmavočervených, bezvodných hranolech. Také se strojí pomocí brómu, ozónem, kysličníkem olovičitým a j. Prášek jeho jest žlutý. Rozpouští se ve 2 č. studené vody v kapalinu hnědozelenou, jedovatou, chuti trpké. Zředěné kyseliny vylučují z něho ferrikyanovodík (v. t.). Vodíkem právě se vyvíjejícím mění se ve žlutou krevnou sůl. Tato vzniká rovněž, smíchá-li se roztok jeho se žíravinou, při čemž uvolňuje se kyslík; pročež jest mocným okysličovadlem. Roztokem takovým vyleptávají se bílé vzorky na tkaninách barvených indychem; barvíři znají jej jménem Mercerova kapalina. Červená sůl krevná nesráží solí železitých, ale barví je tmavohnědě; v solech železnatých vylučuje modř Turnbullovu (ferrikyanid železnatý), ježto má podobné vlastnosti jako modř berlínská. Také v roztocích většiny jiných těžkých kovů sráží různě zbarvené f. Nejvíce krevné soli červené užívá se v barvířství a při potiskování tkanin. ZJn.