Efébie (řec.) u Řeků nazývána byla léta mezi začínající dospělostí pohlavní a asi 20. rokem; vedle obecného názvu toho vyskytuje se ještě mnoho výrazů dosvědčujících, že zřízeny byly podle věku rozličné oddíly z praktických příčin při cvičení. Měřítkem pro vstoupení do určité třídy gymnastické byla e.fysická, která počítána byla od dospělosti pohlavní a kladena na počátek asi 16. r.; od ní jest rozeznávali e-ii občanskou, totiž dospělost po stránce politické a občanské, která v různých obcích na rozličná léta byla kladena. Tak na př. na Krétě mladík dokončivší 17. rok stal se plnoletým v příčině práva soukromého; ve Spartě byli mladíci 20. rokem povinni službou vojenskou jako těžkooděnci; zároveň začínali účastniti se společného jídla (syssitií), na kterémžto účastenství záviselo držení práv občanských. — V Athénách nastala e. občanská po začatém 18. r. a konána slavnostním aktem na počátku nového roku občanského pro celou třídu mladíků téhož věku. Mladík (efébos) složiv občanskou přísahu ve chrámu Aglauřině, že neposkvrní své zbraně, že bojovati bude za rozšíření vlasti, poslouchati zákonů a státní náboženství v úctě míti, zapsán byl v seznam občanů svého dému, vyzbrojen štítem a oštěpem a vybaven z moci otcovy, čímž stal se samostatným mužem a občanem se všemi právy a povinnostmi, pokud nebyly vyhrazeny třídám starším. Zároveň s přijetím ve stav efébů dostalo se mu místo chlapeckého himatia charakteristického kroje chlamydy; vlasy jeho posud dlouhé byly ostříhány a kadeře nějakému božství obětovány. Mladíci z rodin vznešených — příslušníci nízkých stavů dávali se na řemeslo nebo živnost otcovu — obraceli větší čásť svého času na gymnastická cvičení, s jehož počátky seznámili se již v chlapeckých palaistrách. Cvičištěm efébů byla gymnasia, zřizovaná za příčinou důležitosti tělocviku přikládané v městech i menších nákladem státním neb obecním. Tam vypěstili mládci svá těla sluncem osmahlá k oné pružnosti, jíž posud vzdáváme nelíčený obdiv, a připravovali se zároveň k vojenské službě. Nad mravným a slušným chováním dozíral od Solóna počínaje areopag, později tak řečení sófronisté. Mimo tělocvik pěstována v urozených kruzích jízda na koni, zejména hověno zálibě té za války peloponnéské s velikou vášní, tak že nejeden přišel na mizinu chovem drahých ořů. Vedle jízdy pokládána také honba za ušlechtilou zábavu a dobrou školu válečnou. — Od 18. roku, kdy efébos stal se plnoletým v občanském vzhledě, až do 20. r. podroben byl branné povinnosti, jež předpisovala, aby v prvním roce naučil se zacházeti se zbraní i taktickým cvičením těžkooděnců, v druhém pak konal službu polní, obsádkovou a strážní (odtud zván peripolos). Cvičiště v Athénách bylo u Lykeia. Ostatně učili se již chlapci ze vznešených rodin oháněti se zbraní a taktice, ještě než stali se eféby. Jak mnoho času ponechávala tato cvičení gymnastická a vojenská éfébům zabývati se musickým uměním, nelze určiti, avšak o tom není pochybnosti, že po válce peloponneské rhétorika a filosofie hojnou poskytovala látku ku vzdělání mládeže, a že tato hrnula se s nadšením k rhétorům, sofistům a filosofům hlásajícím nové idee. Ovšem nelze také upříti, že v době té s utucháním starých mravů uvolňovala se dávná přísná kázeň, a že efébové vyhledávali rádi zábavy v krčmách a u ochotných hetér. — V době diadochů a později nastala v Athénách a v jiných obcích řeckých i na ostrovech zvláštní instituce efébů, jakýsi to státní ústav vychovávací pro bohatou a vznešenou mládež. Předepsaný běh učebný byl dosti nákladný; odtud kolísal počet efébů podle obecných poměrů majetkových. V čele dozorčí vrchnosti (vrchní dozor měl aspoň v době římské areopag; jinde, jako na Séstu, byl to gymnasiarchos, obecné pak jméno představených bylo epimeletai) stál v Athénách od konce IV. stol. př. Kr. kosmétés lidem ročně volený, jenž právo měl ustanovovati učitele předmětů gymnastických a vojenských. Efébové konali časté pochody zemí a zároveň studie terrainové, opevňovací atd., a kdežto dřívější peripoloi jen k službě těžkooděnců se připravovali, cvičili se tito efébové též v plování, veslování atd. Od staršího řádu branného lišila se nová instituce také tím, že nebyl určitý věk předepsán a že nikdo nebyl zavázán vstoupiti mezi eféby; dále trval celý kurs jediný rok a byl i cizincům přístupným. Pohříchu sloužila cvičení ta spíše k tomu, aby sbor efébů ukázal se v plném lesku při vojenských přehlídkách, hrách a jiných slavnostech veřejných. Vedle toho měli efébové nabyti také dalšího vzdělání hudebního a vědeckého; avšak za vyučování toto platili jednotlivci sami, ani učitelé gymnastických a vojenských předmětů obcí byli honorováni. — V Athénách udržela se instituce efébů až do zač. IV. stol. po Kr. — Hlavní dílo o efébech: Grasberger, Die Ephebenbildung oder die musische u. milit. Ausbildung der griech. u. röm. Jünglinge (1881, 3. sv. díla »Die Erziehung u. Unterricht im klass. Alterthum). Cfe.