Ottův slovník naučný/Dressura

Ottův slovník naučný
Dressing-case	Dressura	Dřešín

Údaje o textu
Titulek:	Dressura
Autor:	Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský, Petr Durdík
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 955-956. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Dressura (z franc. dresser, zdvihati, postaviti, vztyčiti, upraviti, vyučovati, cvičiti atd.), cvičení, zvl. cvičení lidí, nejvíce nováčků, hlavně k účelům vojenským, pak i zvířat, jako sokolů, psů (na př. v apportování t. j. přinášení nějakého předmětu, zvláště zastřelené zvěře), v některých jižních zemích i gepardů a pod. k lovu a honbě, koní pro jízdu a vozbu, k účelům vojenským, k uměleckému jezdectví v cirkusech atd., opic, slonů a mn. j. k představením cirkusovým a kejklířsko-divadelním. D. říkáme o způsobu promyšleném, účelném ve cvičbě mladých vojínů na rozdíl od drillování (viz Drillovati). FM.

D. může se také vyskytnouti ve výchově mládeže. Když se totiž chlapec nebo děvče hned od dětských let k tomu navádí, aby co nejobratněji, ale bez myšlének konali všechny pohyby a výkony, říká se tomu dressování, d. Ke slušnému, vnějšímu chování, k projevům, zdvořilosti, k mechanickému učení se počátkům věd jako: násobilce, psaní a p., k odříkávání naučených, ale nepochopených statí d. stačí; ale provozuje-li se při výchově a výuce šmahem, dává vznik nesamostatnosti, nedostatku soudnosti, duševní nehybnosti. Lidé dressovaní jsou jednostranně vyvinuti, na vyšlapané své cestě jisti a pevni; ocitnou-li se však v nezvyklých poměrech nebo v nové situaci, nevědí sobě rady nebo dopouštějí se beztaktností, přehmatů a chyb. Proto sluší d-ru ve výchově rozhodně zavrhovati, byť někteří paedagogové dosáhli d-rou značného úspěchu; jest to vždycky jen úspěch zdánlivý a ceny pochybné. PD.