Ottův slovník naučný/Dragoni

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Dragoni
Autor: Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský
Zdroj: Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 907. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Dragoun

Dragoni nebo dragouni, zvláštní původně druh jízdní pěchoty, která užívala dlouhých ručnic, ba i s bodáky, a bubnů, a též měla setniny granátnické; z těchto povstali později granátníci jízdní (Grenadiers à cheval). Nejprvnější stopy d-nů nalézáme již u dobyvatelů amerických, z nichž Pizarro mladší poprvé počal jich užívati, nebo konaje často rychlé pochody posadil obyčejně za každého jezdce svého vojska na koně jednoho pěšího. Novější d. vzali původ ze špan. a francouzských arkebuzníků čili arkebuzírů (viz Arkebuza) a jméno prý měli odtud, že ve Francii na praporech jejich vyobrazeni draci (dragons), ač ostatně i jinak se vykládá název. Ve 2. pol. XVIII. stol. pozbyli však určení svého bojovati střídavě dle potřeby na koni a pěšky a stali se jakýmsi středním druhem mezi jízdami lehkou a těžkou. Ve vojsku rakouském r. 1867 i kyrysnické pluky, pozbyvše dříve již krunýře, přeměněny v d-ny a postaveny v číslování před staré pluky dragonské. Celkem má rakouské vojsko nyní (1893) 15 pluků dragonských, mezi nimiž 9 českoslovanských, 2 polsko-ruské a 1 částečně slovinský. D. nosí přilby, světlomodré kabátce a rudé spodky do vysokých bot. Ozbrojeni jsou stejně jako ostatní jízda pádnou šavlí, karabinou a hodnostové revolverem. K bojování koňmo i pěšky vycvičeno nyní jezdectvo celé bez rozdílu. FM.