Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Drěmotka

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Drěmotka
Autor: Adolf Černý
Zdroj: Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 953. Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Drěmotka, též drěmota či drěmotawka, ženská mythická bytost lužických Srbův, kteráž dle lidové víry dřímotu působí. Jak vypadá, lid nikde nepraví Víra v d-ku žije nyní již bez mála toliko v některých rčeních a ve hře provozované tu a tam na přástvách. Tak se ospalému děvčeti praví: »Ty sy kaž drěmota«; o dřímajícím říká se v Dol. Lužici; »Drěmota na njogo jo přišla« atd. Na přástvách představují druhdy d-ku takto: pradlena obleče si mužský kožich na ruby obrácený, hlavu s hrudí a rukama zavine do šátku a na hlavě drží hůl, zaobalenou do bílé plachetky. Takto zakuklená přijde tichým krokem do světnice a zve přadleny pořadem a žertovným způsobem k pohřbu nebo ku svatbě atd.; odpoví-li pozvaná, že přijde, odchází d. k sousedce, ne-li, bode ji d. holí dotud, až slíbí, že přijde. Při tom někdy zakuklená dívka směšným způsobem napodobí předení. V některých krajinách vyskytuje se v lidových rčeních a vypravováních parallelná bytost mužská, drěmak nebo herman: v okolí Mužakova se ku př. praví o klímajícím: »Herman na njogo dobywa«. D. chodí prý na ženské, drěmak na mužské. Čný.