Ottův slovník naučný/Doxografové

Ottův slovník naučný
Doxat	Doxografové	Doxologia

Údaje o textu
Titulek:	Doxografové
Autor:	František Čáda
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 897. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Doxografie

Doxografové, řečtí sběratelé filosofických pouček (δόξαι, δόγματα, ἀρέσκοντα) starověkých myslitelů, hlavně za doby alexandrijské a římské. Počátky doxografie spadají arci hloub: již u Aristotela lze podobné náčrtky najíti, žák pak jeho Theofrastos napsal Φυσικαὶ δόξαι či Φυσικὴ ἱστορία v 18 knihách. Ze škol ostatních vynikaly stoická (zvl. Poseidónios) a epikurská (zvl. Filodémos). Daleko více rozšířila se doxografie za císařské doby římské: zejména Areios Didymos, Aïtios (kol r. 100), anonymní spisovatel (mylně činěn jím Plutarch) spisu řečeného περὶ τῶν ἀρεσκόντων φιλοσόφοις δογμάτων (v 5 kn.) jsou nejznámější. Skoro však celá tato doxografická literatura, z níž máme malé dosti jen zlomky dochovány, redukovati se dá z veliké části na Theofrastův dotčený spis. Důkaz toho provedl a doxografické zbytky kriticky vydal Herm. Diels v epochálním díle „Doxographi graeci“ (Berl., 1879). Více viz v programmu Novoměstského gymn. pražského r. 1891. Ča.