Ottův slovník naučný/Deviace

Ottův slovník naučný
Devexa	Deviace	Device

Údaje o textu
Titulek:	Deviace
Autor:	Václav Láska, Jaroslav Haasz
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 434. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Deviace (z lat., odbočení s cesty) v nautice jest odchylka směru magnetické čnělky od magnetického poledníku, která nastává působením magnetických a železných částí lodních na kompass. Velikost d. mění se nejen během času, ale i zeměpisnou polohou a pohybem lodním. D vyjadřuje se vzorcem

$\delta =A+BsinK+CcosK+Dsin2K+Ecos2K$

kdež K znamená úhel směru a A až E koefficienty d. Speciálně zove se hodnota A d. konstantní, hodnota (B sin K + C cos K) d. semicirkulární a konečně hodnota (D sin 2 K + E cos 2 K) d. quadrantální. D. lze částečně kompensovati methodou Airyho, dvěma vhodně umístěnými magnety. Zbývající čásť zanáší se buď do tabulek nebo znázorňuje se graficky (Dromoskop a Napierův diagram). Srv. S. Florian, Theorie und Praxis der Deviation und Compass-Compensation (Pulje, 1887); Laschober und Gelcich, Handbuch der Navigation (t., 1890); Albrecht und Vierow, Lehrbuch der Navigation. (Berlin, 1886); F. J. Evans a A. Smith, Admiralty manual for the deviation of the Compass. La.

D. v námořském právu sluje úchylka od vytčeného směru lodi, jež má tenkráte právní následky, stala-li se svévolně nebo proti smlouvám. Důležitá je při smlouvě o dopravu na moři, při pojišťování lodí a zálohách na cenu jich nákladu (t. zv. půjčky lodní). Velitel lodi (kapitán) ručí za každé zavinění své (culpa levis čl. 478, 483 obch. zák.), tudíž i tehdy, když bez potřeby změní směr plavby nebo navštíví přístavy, do nichž jeti neměl, nebo v nichž se lodi při podobných jízdách nezastavují, nebo změní-li předepsaný pořad, v němž má do přístavů zajeti. Není ovšem svévolné d. byl-li plavec k tomu donucen mocí zevní (bouří, větrem, blokádou přístavu určeného), nebo musil-li tak učiniti, aby se vyhnul nebezpečí (ledovcům nebo za války křižákům, lupičům námořským), zvláště však musil-li loď opraviti a doplniti zásoby, jež bez viny jeho došly. Takové okolnosti musí ovšem dokázati (denníkem lodním, svědky, znalci). Při tom je lhostejno, byla-li cesta úchylkou onou prodloužena nebo skrácena; plavec nemusí se bráti směrem obvyklým, nýbrž má se držeti směru, který je přiměřeným vzhledem k jeho cíli, pak k počasí, tedy k větru a podobným vlivům zevnějším. Svévolná d. při plavbě, na niž dána půjčka lodní, působí, že plavec ručí věřiteli osobně, pokud tento není zaplacen z předmětů zastavených, leč by plavec dokázal, že nestalo se tak následkem d. (nýbrž na př. pro jiné pohledávky požívající přednosti čl. 694 obch. zák.). Při pojištění námořském neručí pojistitel za nehody nastalé po d-ci, protože jí bylo zvětšeno nebo změněno nebezpečí, jež pojistitel nese. Účinek ten výjimkou nenastává, je-li jasno, že d. nemohla působiti na pozdější nebezpečí, nebo byla-li d. způsobena nutností (nehodou, vyjmouc takovou, za kterou pojistitel vůbec neručí, např. nebezpečím válečným, jež výslovně vyloučeno při uzavření smlouvy pojistné), a konečně přiměl-li plavce k d-ci požadavek lidskosti (zachránění lidí vydaných v nebezpečí). Některé podmínky pojistné (hamburské, brémské) výslovně určují, že při určitých plavbách dovoleno zajeti do některých přístavů. Dle práva anglického a franc. (čl. 351 code de comm.) neručí pojistitel vůbec za škodu nastalou po d-ci. Hsz.