Ottův slovník naučný/Detritus

Ottův slovník naučný
De tripode dictum	Detritus	Detroit Karl

Údaje o textu
Titulek:	Detritus
Autor:	Ferdinand Pečírka, František Farský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 419. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Detritus (lat., drť), v lékařství trosky hmoty ústrojné vznikající úmrtím její a předcházející před rozkladem v prvky chemické. Hmota buněčná, odumře-li v ústředí vzdušném nebo vodném, rozpadá se ve spoustu tělisek bez určitého tvaru, vodou buď rozpustných nebo tučných. Útvary normální i chorobné, jakmile přestaly s dostatek býti vyživovány, mění se v d. Střed tuberkulu, hlívy, rozpadlých nádorů, povrch vředů a j. skládají se z d-tu. Po smrti celý organismus rozpadá se v drť, jež konečně v základní látky, kyslík, vodík, kyselinu uhličitou, vodu a j. se rozlučuje. Peč.

D. čili drť zovou se též hrubší nebo jemnější úlomky větráním hornin povstalé, jež vodou nebo jinak dopravují se na jiná místa, usazujíce se dle své poměrné váhy, větší blíže místa původu, menší u větších vzdálenostech. Dalším větráním této drti, podporovaným orbou a hnojením, tvoří se zemina stále jemnější, jaká svědčí kořínkům rostlinným a jejich výživě. D. jest důležitou součástí orné půdy, neboť na něm spočívají významné fysikální vlastností její, zejména chování se k teplu, vodě a vzduchu; taktéž má význam ve statistice půdy, opatřuje nepřetržitou náhradu vyčerpaných živin rostlinných. Fý.