Ottův slovník naučný/Dej

Ottův slovník naučný
Dej.	Dej	Děj

Údaje o textu
Titulek:	Dej
Autor:	František Šembera
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 168. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Dej (dei, dey) slul vrchní velitel janičarů, kteří r. 1600—1830 pány byli v Alžírsku. Správu země konal paša jmenovaný od Porty. Avšak od r. 1710 Porta pašu již nejmenovala. Proto ve správu se uvázal d., kterého janičaři volili a Porta potvrzovala. Volby d-e bývaly bouřlivy. Většina na menšinu obyčejně se chápala zbraně. D. nově zvolený od strany protivné tytýž zavražděn. Kdo byl zvolen, musil volbu přijmouti. Nový d. oděn byl parádním kaftanem i posazen na trůn, načež přísahal, že panovati bude dobře, a zejména, že bedliv bude toho, aby janičaři řádně dostávali žold. Málo který d. panoval dlouho a málo který skonal smrtí přirozenou. D. musil ve všem po vůli býti janičarům, avšak ostatně směl si počínati libovolně, po tyransku. D. znamená: ujec. Turci totiž sultána pokládali otcem, Alžírsko matkou a d-e bratrem jejím. Panovníci tunisský a tripolský slovou vlastně bej, ale Evropané jim druhdy říkají d. Posledního d-e Husseina vyhnali Francouzi r. 1830, i žil potom větším dílem v Livorně. Šra.