Deiphon (řec.), hlavní jídlo — náš oběd — u Řeků, za doby Homérovy v poledne, později k večeru, jehož Řekové nejraději požívali ve společnosti přátel. Vzhledem k úpravě a hojnosti jídel třeba rozeznávati prostotu dob starších od pozdějšího přepychu, různost kmenů a konečně povahu a zámožnost hostitelů. Zvláště pověstná byla spartská střídmost; naproti tomu vytýkáno bylo Boiótům velké jedlictví; též Korintští, Argivští a Thessalové hodovali prý dobře. Nejvíce však prosluly labužnictvím a jemnou úpravou stolní některé obce řecké v dolní Italii a v Sicilii, jako Sybarité, Tarentští a Syrakusští. Opakem hostin sicilských byly — najmě v době starší — hostiny athénské prostou jednoduchostí vynikající; hlavní váha při nich kladena byla na společenskou zábavu, jež se rozproudila zejména při symposiu, kdy kolovaly číše ušlechtilého moku Bakchova. Byl pak průběh hostiny athénské asi tento: Když hosté, obyčejně počtem 6-9, sešli se v domě hostitelově, usedli na lehátkách, načež jim otroci (buď domácí nebo jejich vlastní) odebírali sandály a nohy umyli. Potom ulehli, obyčejně po dvou na lehátku, opírajíce se levým loktem o polštáře a pravou ruku volnou si ponechávajíce, aby jí pokrmy do úst mohli dávati. V době Homérově jídali na stolicích sedíce; později zachovávali zvyk ten Kréťané a jinde ženy i dítky vůbec, pokud za zvláštních příležitostí — zejména o svatbách a rodinných slavnostech — hostiny se účastnily. Jinak jedly ženy, byli-li hosté v domě, pravidlem samy v komnatách ženských. Před početím jídla podávána voda v umyvadlech, a hosté, umyvše si ruce, brali si rozkrájené pokrmy s malých třínohých stolků — každé lehátko mělo svůj stolek — prsty nebo lžicemi; vidliček a nožů se neužívalo; též ubrus a ubrousky nebyly známy; proto utírali si ruce měkkou střídou chlebovou, a při větší hostině podávána po jednotlivých jídlech voda, a ruce ručníkem utírány. Při jídle pilo se jen tolik, co k uhašení žízně nezbytně bylo potřebí. Vlastní popíjení zahájeno bylo při symposiu, jež obyčejně po hostině následovalo. Dálo se pak symposion tímto řádem: Po posledním jídle vypit byl doušek nesmíšeného vína na počest »dobrého ducha«, potom odneseny jídelní stolky, zametena podlaha a hostům voda k umytí rukou podána. Služebníci přinesli jiné menší stolky s okrouhlými deskami, na nichž dílem poháry, misky atd., dílem talíře s hojnými zákusky a pamlsky žízeň dráždícími byly postaveny. Hostům rozdávány věnce z myrty, růží, fial a břečťanu i vonné masti. Co zdobili se věnci na hlavě (někdy i na prsou) a natírali mastmi, mísili sluhové víno s vodou aspoň ve třech velikých měsidlech, odkud je číškami čerpali. Než však začalo se píti, ulilo se z každého měsidla, a to bohům olympským, héroům a Diovi ochránci. Míšení vína i úlitba provázeny byly často hrou na flétnu, a též kadidlo spalováno. Po úlitbě z prvého měsidla zpíván chvalozpěv (paian) na Dionysa; paian ten, jakož i úlitba opakovaly se, když později dalšího míšení bylo potřebí. Pitka ukončena úlitbou na počest Hermovi; avšak rozjaření stolovníci neodcházeli vždy domů na odpočinek, nýbrž táhli společně s flétnářkami za svitu pochodní povykujíce městem (komos), zastavili se u dobrých přátel ještě popíjejících anebo u dveří milenek a tropili všeliké jiné nezbednosti a výtržnosti. Cfe.
PD old 70