Ottův slovník naučný/Déva

Ottův slovník naučný
Deva (město)	Déva	Děva (bohyně)

Údaje o textu
Titulek:	Déva
Autor:	Vilém Dokoupil
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 431. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Deva

Déva, něm. Diemrich, rum. Gyéva, hl. město a sídlo župních úřadů, župy hunyadské v Sedmihradech, na l. bř. Maroše a na trati Brašov-Arad uher. stát. drah; čítá (1890) v 816 domech 4657 ob., z nichž 2187 Maďarů, 1996 Rumunů, 415 Němců a 18 Slovanů. D. je sídlem pol. okr. úřadu, finanč. ředitelství, kraj. a okr. soudu, státního pošt. a telegr., berního a stavebního úřadu, školního inspektorátu, notariátu, štábu hunyadského praporu pěších honvédů č. 2., řecko-or. rum. arcikněžství, helv. dekanátu; má státní vyšší reálku, st. učitelský ústav, měšť. a ob. školu, římsko-kat., řecko-or. a helvetský kostel, konvent kapistránů, nemocnici, akc. spořitelnu, akc. úvěrní banku, úvěrní záložnu »Hunedióra«, státní hlavní skladiště tabáku, několik továren, živý obchod, drobné živnosti; v okolí pěstuje se dobré víno a ovoce. Na blízku solná zřídla. Na jihozáp. na zámeckém kopci zřícenina dévského hradu, jenž původně k ochraně záp. hranic země založen jsa, sloužil hlavně v bojích XVI. a XVII. věku za pevnost, později až do r. 1849, kdy neopatrností maď. povstalců do vzduchu byl vyhozen, za státní vězení. Ve starověku stálo tu město Dakopolis, a byl zde dle pověsti král Decebalus pochován; v okolí nalézají se starožitnosti z doby dakorománské. V Dévě nar. se r. 1500 helv. reform. Matiáš Bíró (v. t ). Dkl.