Ottův slovník naučný/Chřást

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Chřást
Autor: Ladislav Josef Čelakovský
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 384. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Chřást (lat. frons) nazývá se vegetativní těleso nejmnožších jaterních mechů (jatrovek). Jest to lupenovité, ploché, více méně často dichotomicky rozvětvované těleso rostlinné, kteréž jednou stranou obráceno jest k zemi neb i ke kůře stromů, na níž mech žije, zřídka na vodě spočívá (Riccia natans), druhou plochu obrací vzhůru ke světlu. Ze zpodní své strany obyčejně vyhání kořenové chloupky (rhizoidy) a někdy nese tamtéž podle středního pruhu jednu nebo dvě řady jemných lupínků, které za první začátky zpodních listů považovati se mohou. Podobné zpodní nebo břišní listy (amfigastrie) mají totiž také některé listnaté jatrovky z řádu Jungermanniaceí vedle dvou řad v pravo a v levo střídavě stojících svrchních neb hřbetních listů. Kde tyto zpodní šupinky na ch-u vyvinuty nejsou (Aneura, Anthoceros), není ch. nic jiného než lupenovitá stélka, jaká též u řas (na př. u chaluhy, Fucus) se vyskytuje. Zajímavý přechod od stélky do listnaté lodyhy ukazuje však Blasia, jejíž ch. rozdělen jest po obou stranách středního nervu v střídavé laloky, které se rovnají kolmo inserovaným hřbetním listům, jenže na zpodu as jako list zpeřenodílný blanou spojeným. Řečený střední nerv v ch-u a jeho plochých větvích také jinde (u Marchantie, Riccie a j.) se nalézá a záleží z buněk dlouhotáhlých, nezelených; leč jiným čistě parenchymatickým ch-ům nerv takový ještě schází. U Marchantiaceí ch. v anatomickém ohledu zvlášť jest vyvinut, maje vzdušné (dýchací) dutiny, které se kanálky stomatickými na venek ústí. LČ.