Ottův slovník naučný/Buddha

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Buddha
Autor: Josef Zubatý
Zdroj: Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 836–837. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související: Ottův slovník naučný/Buddhismus
Heslo ve Wikipedii: Buddha
Související články ve Wikipedii:
Gautama Buddha

Buddha (probuzený, osvícený) jest v buddhismu vlastně rodovým vyznačením osob, jimž dostalo se nejvyššího poznání; obyčejně však rozumíme jménem B. zakladatele buddhismu. O životě jeho zachovalo se hojně zpráv v posvátné literatuře buddhistické; ovšem zprávy samy často se rozcházejí a nesnadno v nich rozeznati histor. pravdu od legend; v době nové vyslovena i domněnka, sotva pravá, že vše, co o B-hovi se vypráví, je vlastně legendovitým spracováním starých mythův o slunci (E. Senart). Nejspolehlivější zprávy o životě B-hově obsahují asi svaté tradice ceylonských buddhistů. Dle těchto B. narodil se kol. r. 560 př. Kr. v Kapilavastu, v kraji Oude, z rodiny šlechtické (kšatrijské) Śákjův; osobní jméno jeho jest Siddhártha, mimo to jmenován i »světcem, lvem Śákjů« (Śákjamuni, -sinha), Gótamou, Gáutamou, poněvadž jeho rodina odvozovala původ svůj od jednoho ze slavných zakladatelů rodů bráhmanských, světce Gótamy. Jako synu slavné (podnes žijící) rodiny dostalo se B-hovi pečlivého vychování; později se i oženil a měl syna. Při všem blahobytu, v němž žil, nedovedl se ubrániti myšlénkám o bídě tohoto světa: oděl se žlutým rouchem kajícníka a »vyšel z domova do bezdomoví«. Avšak útěchy mu nedalo ani studium moudrosti bráhmanské, ani pokání tělesná, i nechal jich a šel do poutnického města Gaje. Zde pod »stromem osvícení« poznal pravdu a stal se právě B-hou. Čtyři týdny tráví tu v hloubání o bídě světa a odhodlá se hlásati pravdu nalezenou světu (dle pozdějších legend rozličným pokušením jej odvrací od toho Mára, démon smrti a hříchu). Dvěma kupcům mimojdoucím nejprve ji vyjeví a jde do Benaresu. Zde káže počal šířiti své učení, a dále po vší říši mágadhské, a to dle intencí svého učení ne učeným jazykem sanskrtským, než mluvou lidu. I založil obec svých stoupenců, tvořenou nejprve od žebravých mnichů, kteří všeho světského se odřekli, pak i od laiků, k obci, v níž přestávaly rozdíly kastové, hlásili se lidé všech tříd. B. pokračoval ve svých kázáních užívaje hojně podobenství a poučných příběhův a horlil proti zřízení bráhmanskému až do své klidné smrti, provázené prý přehojnými zázraky (kol. r. 480 př. Kr. ), jež ho převedla v nirvánam. Řeči a kázání jeho, ač zajisté s hojnými změnami a dodatky, zachovány jsou posud ve svatých spisích buddhistických. Srov. E. Senart, Essai sur la légende du B. (Paříž, 1875). Ztý.