Ottův slovník naučný/Brahma

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Brahma
Autor: Josef Zubatý
Zdroj: Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 540. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Brahma (kmen brahman-) jest označením několika veledůležitých pojmů náboženských a theosofických názorův indických, ovšem pojmů, které jeden ze druhého geneticky se vyvíjely. 1. V době nejstarší, repraesentované v první řadě védskými hymny, pak liturgickými spisy k nim se družícími, jest b. jménem rodu středního, označujícím zbožnost, její projevování při obětech, v první řadě pak posvátné průpovědi, hymny a p., recitované při obětech a náboženských výkonech vůbec. V dobách, kdy počalo se již intensivnějším způsobem jeviti bohoslovné přemýšlení u starých Indů – tedy v mladší poesii védské a ve védské prose – slovem tímto označováno také právě toto bohoslovné přemýšlení. 2. Hlavním výsledkem toho přemýšlení bylo poznání, hlásané v první řadě v áranjakách a upanišadách, že všeliká rozmanitost a mnohotvárnost světa vnějšího i jeho zařízení nevyjímajíc ani božstev, v něž Indové věřili a jež obětmi uctívali, nemůže býti pravým základem, pravou podstatou všehomíra. Tato podstata dle názorů těch jest odvěká i nemíjející, nezměnná a prostá všech určitých vlastností: vše, co kolem sebe pozorujeme, jsou jen rozličné manifestace jediného onoho prazdroje všech zjevů nemající mimo něj vlastního bytí. I tato vlastní podstata všelikých zjevů všehomíra označována byla mimo některá jiná pojmenování týmže jménem b. (rodu středního). 3. Tento vznešený pojem filosofický dovedl uspokojovati pouze duchy zvláště povolané, zdokonalené přemítáním vlastním i výsledky přemítání cizího: širším vrstvám lidu indického pojem tento zůstal v celku nepřístupným a byl nahrazován pojmy jinými, více nebo méně určitými. Podstatou, prazdrojem všech zjevů, z něhož vše vychází, a v nějž vše se vrací, v mínění lidu stávaly se pojmy rozličné, buď skutečné nebo pomyslné: slunce, voda, vzduch, i rozličné bytosti božské. Tímto způsobem vznikla i víra v existenci osobného božstva, zvaného rovněž B-nem (Brahmá, jméno rodu mužského), jež jest pouhým zosobněním, anthropomorfisováním onoho filosof. pojmu, jehož dobrali se mudrcové indičtí. Božstvo to dle toho sledovati lze v literatuře indické teprv od nejmladších částí literatury védské, ač již před tím vyskytují se božské bytosti podobného významu. ale s jinými jmény (Viśvakarman, Puruša, Pradžápati a j.). A tento B. stal se i předmětem bájení mythologického i uctívání náboženského: B. jmenován tvůrcem všehomíra i bohů, pánem a ředitelem všech osudův a zřízení světa, lidí i bohů, jenž v božském klidu sídlí ve svém nebi obklopen vyvolenými světci a kajicníky. K B-novi utíkají se bohové o radu i pomoc ve všech nesnázích, zejména je-li jejich postavení jakožto vykonavatelů vůle B-novy ohroženo úklady mocí démonských: B. vždy pomáhá jim prostředky již dávno jím samým určenými. B. dle víry této konečně i zničí zdánlivou existenci světa v jeho různých zjevech a sloučí vesmír zase v bytosti své ke skutečné, nezměnné existenci. B-novi přidružena bajeslovím za ženu Sarasvatí, bohyně řeči a básnictví; svatým zvířetem jeho jest plameňák. – B. jako nejvyšší bytost božská není a (jak viděti z literatury) nikdy ani nebyl v Indii uznáván všeobecně: se jménem jeho ani v dnešním životě, ani v literatuře staroindické, při náboženských obřadech a p. takořka se ani nepotkáváme. Dnešního dne v Indii zasvěcen jest B-novi jediný chrám, sochy jeho zřídka se zřizují (vypodobňuje se obyčejně jako rudá nebo zlatá postava se čtyřmi hlavami), a není dnes v Indii méně důležité osoby božské než jest B. Místo nejvyšší bytosti božské, jež dle běžných názorů by patřilo vlastně B-novi, zaujímají v Indii téměř naskrze buď Siva nebo Višnu, s rozličnými svými vtěleními (avatáry). Dříve snad význam jeho byl větší, v zachované literatuře však téměř úplně zaniká buď proti Sivovi nebo proti Višnuovi. Též t. zv. trimúrti, sloučení B-na, Sivy a Višnu v jedinou bytost o třech osobách, z nichž B. prý jest stvořitelem, Višnu udržovatelem, Siva ničitelem světa (kde tedy trojí hlavní úkol, připisovaný vůbec buď B-novi, nebo Sivovi nebo Višnuovi), jest pouhým jakýmsi pokusem, sloučiti trojí víru v nejvyšší bytosti božské tří různých vyznání v jedno, při tom však pojmem v literatuře indické i v dnešním životě indickém úplně bezvýznamným. Srovn. R. Roth, B. und die Brahmanen (Zeitschr. d. D. Morgenl. Gesellsch. I.); J. Muir, Original Sanskrit Texts (Londýn, 1870, 5); M. Haug, B. und die Brahmanen (Mnichov, 1871); A. Holtzmann, B. im Mahâbhârata (Zeitschr. d. D. M. Ges. 38.). Ztý.