Betlemská kaple, jinak kaple Mláďátek v Praze, založena od rytíře Hanuše z Milheima, dvořana krále Václava IV., listinou vydanou ze dne 24. května 1391 a zbudována na místě k tomu věnovaném od Kříže, kramáře a souseda staroměstského. Určena hlavně ku kázání slova božího jazykem českým, jež měl konati správce kaple, kněz světský, v každý den zasvěcený ráno i odpoledne, kromě adventu a postu, ve kteréžto časy mělo býti jen kázání ranní. Kříž kramář založil při kapli místo druhého kazatele a mimo to kněze oltářníka a záhy také učinil nadání pro chudé studenty, aby měli byt a stravu při b-ské k-li v přední části domu Křížova, a místu tomu dáno jméno Nazaret. Do ústavu toho přijímali studenty tři starší mistři čeští kolleje Karlovy, jimž také od prvopočátku příslušelo právo k navrhování tří osob pro úřad kazatelský. Prvním správcem b-ské k. byl Jan Protiva z Nové vsi (1391—96), po něm mistr Štěpán z Kolína (1402), načež dne 14. března 1402 od arcibiskupa stvrzen správcem mistr Jan Hus, který pracuje v ní ustavičně s lidem všelikého stavu dosáhl tu nejvyššího proslavení v úřadě kazatelském. B. k. byla východištěm hnutí husitského, k ní také nesl se hlavně útok odpůrcův, a r. 1410 (16. června) došlo k tomu, že arcibiskup Zbyněk nařídil, aby zavřena byla. Staroměstská rada odvolala se z nařízení arcibiskupova k papeži Janu XXIII., také Hus dne 22. června ohlásil, že tu kázati nepřestane a odvolá se k papeži. Odvolání jeho čteno v b-ské k-li veřejně dne 25. června, začež Husa 18. čce stihla klatba. Také král, královna Žofie a celý dvůr postavili se na stranu Husovu. R. 1412, když pro odpor proti hlásání odpustků sťati tři mladíci a v b-ské k-li za mučenníky prohlášeni, vydána bulla, aby b. k. jako hnízdo kacířství byla zbořena a se zemí srovnána, se strany obyvatelstva německého podniknut také útok na kapli tu, ale odražen, a Hus kázal dále, a teprve v říjnu odebral se z Prahy na venek, ustanoviv svým náměstkem kněze Havla, na jaře r. 1413 kázal tu na novo a v dubnu 1414 dal svůj traktát o šesti bludech napsati na stěny kaple. — Po upálení mistra Jana Husa stala se b. k. přední svatyní strany husitské a potom kališnické; prvním nástupcem jeho v úřadě kazatele byl Jakoubek ze Stříbra († 1429). V XVI. stol. bývala b. k. obyčejně udílena administrátoru dolejší konsistoře, roku 1612 postoupena od mistrů kolleje Karlovy úplně Českým bratřím, jimž však již r. 1618 odňata, r. 1625 postoupena dominikánům, r. 1661 prodána jesuitům, kteří při ní zřídili seminář sv. Václava, jenž zrušen r. 1783, načež dne 24. května 1785 b. k. zavřena a r. 1786 zbořena. B. k. stála na místě nynějšího velkého domu č. p. 255—I. na náměstí Betlemském. Půdorys byl obdélník, 15 sloupy, jež od západu k východu ve třech řadách stály, rozdělen vnitřek ve 4 lodi stejně vysoké. Poněvadž kaple neobyčejně široká byla, měla dvě střechy rozdělené žlabem. Uvnitř ku polední straně nalézala se kulatá, pěkně vroubená studna, vykopaná teprve v první polovici XVII. století. Naše vyobrazení č. 554. okazuje nám kapli v podobě, kterou měla v posledních létech svého trvání. Při kapli býval hřbitov, na němž, jakož i pod kaplí samou, pochováváni hlavně členové kolleje Karlovy, náhrobků po zrušení kaple užila obec ke dlažbě ulic; šťastnou náhodou zachovaly se aspoň náhrobní kameny slavných učencův Adama Zalužanského ze Zalužan († 1613) a Matouše Kolína z Chotěřiny († 1566), které od roku 1852 zazděny jsou v průjezdu staré budovy Musea král. Českého. — Srov.: F. Eckert, Posvátná místa král. hlav. města Prahy, II., str. 401—411. Nk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Betlémská kaple 