Ottův slovník naučný/Benešov

Ottův slovník naučný
Beneš	Benešov	z Benešova

Údaje o textu
Titulek:	Benešov
Autor:	Bedřich Bernau, František Augustin Slavík, Matouš Václavek, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. S. 750-751. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70 PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Benešov
Související články ve Wikipedii: Benešov, Benešov (Broumov), Benešov (Černovice), Benešov (okres Blansko), Benešov nad Černou, Benešov nad Ploučnicí, Benešov u Semil, Horní Benešov

Benešov: 1) B., okr. město v kraji táborském, na dráze cís. Františka Josefa, 38 km jihových. od Prahy, se 4258 obyv. ve 329 domech (1880), má děkanský chrám sv. Mikuláše, gymnasium piaristské (založ. 1703) s kostelem sv. Anny, 5třídní obecní školu, okr. hejtmanství, soud, oddělení pluku č. 102 a zemské obrany č. 46, čilý obchod a průmysl, pivovar, lihovary, parní mlýn, akciovou sladovnu, tiskárnu, z níž vychází časop. »Hlasy od Blaníka«, okr. hospodářskou záložnu, městskou spořitelnu, filiálku Živnostenské banky, trhy četně navštěvované a jiné. — B. zal. okolo r. 1048 Beneš či Beneda, vladyka a vojevůdce Břetislava I., a to nahoře hrad, vých. od něho kostel sv. Mikuláše (1070) a jihozáp. podhradí, jež se r. 1311 nazývá již městem. Tobiáš z Benešova, probošt staroboleslavský, založil na místě rodinného hradu r. 1246 klášter minoritův a velký chrám Nanebevzetí P. Marie, podobný kostelu minoritskému v Praze, vstoupil sám do téhož kláštera a zemřel zde r. 1261. Srv. z Benešova. Od r. 1311—1590 držel B. i s hradem konopišťským příbuzný s pány z B-a rod ze Šternberka, od něhož B. má ve znaku osmihrannou hvězdu zlatou v modrém poli (vyobr. č. 522.), pak do r. 1604 Arkleb z Kunovic, v l. 1604—23 Hodějovští z Hodějova, l. 1623 až 1673 Michnové z Vacinova, 1. 1673—1701 hr. ze Sinzendorfa, l. 1701—15 Fr. K. Přehořovský z Kvasejovic, l. 1715—1830 hrabě z Vrtby, l. 1830—48 kníž. z Lobkovic. B. byl sídlem dekanátu benešovského a král. popravce. V husitských válkách byl 10. května 1420 zapálen, a shořel i kostel a klášter minoritův. R. 1448, 23. května, zachycen byl tu papežský legát Karvajal, jenž z Prahy uprchl s českými kompaktáty a zde je vrátiti musil. Památný jest B. i sněmy: r. 1451 u přítomnosti Jiřího z Poděbrad a Eneáše Sylvia a r. 1473, kdy ovdovělá králová Johana z Rožmitála ve zpustlém chrámě klášterním měla k rozvaděným stavům řeč usilujíc, aby zanechajíce rozbrojů mezi sebou svorně pečovali o blaho a slávu vlasti. B. koupil v XV. a XVI. stol. ke špitálu statky v okolí, zejména Bedrč, a čítal r. 1569 již 233 osedlých; ale ve 30leté válce hrozně zpustl. R. 1627 lid povstalý zapálil B., a mnoho rodin se pro náboženství vvstěhovalo, později Švédové město vyloupili a zapálili; roku 1664 čítal jen 112 osedlých. Z památek nejstarší jsou: zříceniny kostela klášterního a zvony z r. 1322 a 1430. — Z rodáků benešovských vynikli: český spisovatel Matouš Benešovský, P. Leandr Kramář († 1801), poslední opat kláštera sázavského, a topograf Jar. Schaller. FAS.

2) B., něm. Bensen, okresní město nad Ploučnicí v hejtmanství děčínském, diéc. litoměřické, vikariátu kamenickém, má 1916 ob. něm. ve 248 domech. Památný chrám Nanebevzetí P. M., již ve XIV. století farní, byl po r. 1483 od pánů z Vartemberka v gotickém slohu nově vystavěn. Stavbu dokončili páni ze Salhausenu r. 1554 připojivše ke kostelu mohutnou městskou věž jako zvonici. Oba větší zvony mají české nápisy z r. 1486 a 1515. V chrámě tom zachováno mnoho starých památek, zvláště mnoho krásných náhrobků, z nichž uměleckou cenou vyniká pomník Volfa ze Salhausenu († 1589), na způsob oltáře vyvedený. Z obou zámků benešovských jest hořejší, zvaný Thunovský, bývalý hrad, podnes válem a hlubokým příkopem opevněn. Pochází z let 1522—24 a 1571. Dolejší zámek, zvaný Clarovský, nyní Černínský, na západní straně města, vystavěný v l. 1562—1578 od Jana ze Salhausenu a synů jeho, jest aspoň co do zevnější podoby v bohaté své renaissanční úpravě úplně zachován, roku 1878 přistavěno nové křídlo v stejném slohu. Ostatně jest vzhled města od velkého požáru r. 1863 zcela novověký; jest zde okresní úřad, pošta, notariát, škola, 2 nemocnice, několik továren, z nichž největší Grohmannova přádelna s 10.000 vřeteny. Přádelna blíže města v údolí Ploučnice byla do r. 1873 papírnou, která již r. 1569 založena byvši proslula v XVII. a XVIII. stol. papírem svým, v Čechách dle svědectví Balbína, Voigta a j. prý nejlepším. — Znak města B-a jest štít kolmo rozdělený, v levo černý, v pravo zlatý; kterýžto drží vzpřímený medvěd (viz vyobrazení číslo 523.) -nau.

3) B. (Strassenau), ves v Čechách, 21 domů, 93 obyv. čes., 5 němec. (1881), hejtmanství a okres Broumov (1 hod. sev.), obec a fara Heřmánkovice, býv. dom. Broumov.

4) B. (Beneschau), městečko nad Černým potokem v Čechách, 227 d., 1394 ob. něm. (1881); hejtm. Kaplice, okr. a býv. dom. Nové Hrady (3 hodiny jihozáp.), diéc. Budějovice, vik. Kaplice, patr. hrabě Karel Buquoy, 4334 osadníků; chrám sv. Jakuba Většího byl již ve XIV. st. farní; v něm obraz umírajícího Spasitele od Brandla; škola, pošta, telegraf. Ve znaku má B. českého lva v poli červeném (vyobrazení č. 524.). — 5) B. (Beneschau), ves v Čechách, 44 d., 349 ob. čes. (1881), hejtmanství Pelhřimov, okr. Kamenice nad Lipou (1½ hod. sev.-záp.), býv. dom. Černovice, fara Těmice; škola. — 6) B., něm. Beneschau, ves na pravém břehu řeky Jizery v Čechách, má 133 d., 922 ob. čes. (1880); trojtřídní škola; přádelna (s 2300 vřeteny); hejtm. a okres Semily, pošta, telegraf a želez. stanice. — 7) B., Benešovice (Beneschau), ves v Čechách, 38, d., 225 obyv. něm. (1881), hejtmanství a okres Stříbro (1 3/4 hod. jihozáp.), býv. dom. Kladruby, fara Holostřevy.

8) B., ves na Moravě, okr. a hejtm. boskovického, 99 d., 573 ob. čes. a 7 něm., fara, škola.

9) B. (něm. Benisch), město v Rakouském Slezsku, má 4000 ob. něm., značný průmysl plátenický a bavlnický, v okolí četné větrné mlýny. B. jest stará osada, založená Benešem z Branic (u Krňova), náležejícím rozvětvenému po Čechách a po Moravě rodu Benešoviců. R. 1241 byl Tatary vypálen. Vck.