Ottův slovník naučný/Bahman

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Bahman
Autor: Rudolf Dvořák
Zdroj: Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. S. 80-81. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Bahman: 1) B. z avestického vanhumananh = dobré smýšlení mající, prvorozený syn a zástupce Ormuzdův, jehož jest i pomocníkem v boji proti Ahrimanovi. Jest vedlé Ormuzda druhým z amšaspandů, jichž jest představeným. Sídlo své má v nebi, kde sedí na zlatém trůnu, s něhož povstává jen, by uvítal příchozí do nebe čisté duše a jim místo jejich vykázal. Jest v prvé řadě »králem slunce«, jako symbolu čistoty, dále »otcem čistoty srdce« vůbec a míru i přátelství ve světě zvláště, jež mezi lidmi udržuje. Odtud považuje se za nejlepšího ochránce tvorů živoucích, lidí i zvířat, zvláště domácích a čtvernožců. Zasvěcen jest mu druhý den každého měsíce, po něm »bahman« zvaný, a celý jedenáctý měsíc v kalendáři staroperském, druhý měsíc zimní, rovněž »bahman« zvaný. Ve dny ty pořádány mu slavnosti zvané Bahmangah (slavnost Bahmanova). Den slavnostní zasvěcen byl i sbírání bylin a kořínků léčivých na horách a v roklích, dělání olejů, připravování vonných zápalek a pod. V hrncích vařeny všecky druhy obilí a mas, jež pojídány pokropeny šťávou rostliny bahman, z níž i cukroví připravováno. I třený kvét bahmanu pojídán s mlékem, jak lid věřil, na zbystřeni paměti a osvěžení pohybů tělesných. Den ten doporučoval se i jako zvláště výhodný pro různé výkony (zakládání budov, ale i střihání nehtů, upravování vlasů a p.). — 2) B., v bajesloví perském jméno Ardešíra syna Isfendijárova a otce Dárábova, jenž mylně s Artaxerxem I. stotožňován. Jeho činům věnováno jest Bahman-náme (= kniha o Bahmanovi), epická báseň téměř o 10.000 dvojverších z konce V. stol. H. (počátek XII. stol.}, poslední v cyklu epických básní o vládcích Seistánských z rodu Rustemova. Báseň rozpadá se na čtyři části, z nichž prvá počíná nastoupením B-a na trůn, a čtvrtá končí odevzdáním vlády královně Humáí a smrtí B-ovou na lovu. Ostatek vyplněn boji B-a proti rodu Rustemovu. Báseň opírá se zcela o tradici lidu, formou svou jeví se napodobením Firdúsiova Šáhnáme. Věnována jest Seldžúkovci Mahmúdovi, synu Melekšáhovu. Původce jest neznámý. Srov. Mohl, Šáhnáme L, 67. a n. Dk.