Ottův slovník naučný/Břevnov

Ottův slovník naučný
Břevno	Břevnov	Brewer

Údaje o textu
Titulek:	Břevnov
Autor:	František Vacek, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 652. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Břevnov

Břevnov: 1) B. Velký, ves v Čechách, hejtm. a okr. Smíchov (3 km sev.-záp.), býv. panství a fara Břevnov (klášter sv. Markéty), kaple sv. Lazara, pošta Tejnka, 67 d., 1181 ob. čes. (1880). Dvůr popluž. a pivovar, majetek kláštera benediktinského u sv. Markéty, továrna na chemické výrobky. Villy Kajetánka, Kylismonka, svátá Markéta a Marianka. — Břevnovský klášter, nejstarší sídlo řeholníků sv. Benedikta v Čechách, založen byl г. 993 knížetem Boleslavem II. pro dvanácte mnichův, které sv. Vojtěch z Říma přivedl. Prvním opatem bratří učiněn Anastasius, dřivé Radla zvaný, pěstoun sv. Vojtěcha. Klášter i kostel, zasvěcené nejprve ke cti sv. Benedikta, Bonifacia a Alexia, přijaly později (asi r. 1045) jméno sv. Vojtěcha a Benedikta. Snahou opata Menharta (1035 - 1089) založen byl klášter u sv. Petra a Pavla v Rajhradě na Moravě a po vůli knížete Břetislava I. přikázán na vždy ku Břevnovu. Opat Kuno (1197) přijal r. 1213 darem újezd poličky; za Martina I. (1253) klášter získal ostatek těla sv. Markéty, mučedlnice antiochijské, načež i kostel břevnovský jménem jejím byl označen. Bavor z Nečtin (1294) r. 1322 založil klášter s kostelem sv. Václava v Broumově; opat Mikuláš (1419) dočkal se hrozného zpustošení kláštera od Táborů v květnu r. 1420 a ušed v čas přebýval v klášteře broumovském. Tam zůstávali i nástupcové jeho (1426—1738) nazývajíce se opaty břevnovsko-broumovskými. Jan Benno (1621) po obnoveném zřízení zemském r. 1627 došel názvu inlulovaného preláta království Českého, náležejícího i všem nástupcům jeho. Opat Otmar Zinke (1700) staral se horlivě o znovuzřízení kláštera břevnovského. Nákladem řádu a dobrodinců vystavěn byl nynější chrám svaté Markéty za vedení Krištofa Dinzenhofera, jakož i prostranný příbytek pro opata a bratří řeholní (1701—36). Opatem kláštera nyní jest od r. 1887 Bruno Čtvrtečka. Při kostele sv. Benedikta v B-ě bývala do r. 1420 duchovní správa. Kostel r. 1545 ve zříceninách klášterních vystavěný měl opatrovníkem probošta, který, sídle v B-ě, podroben byl dozoru opatovu. Týž čas opět ujala se tu duchovní správa věřících a trvá posud, řízena jsouc administrátorem a kooperátorem z řádu sv. Benedikta. Vedle posledního výkazu náleželo k odvětví břevnovských benediktinů 49 kněží, 4 klerikové se slavnými sliby, 4 se sliby jednoduchými, 2 novicové a konvrš. Knihovna klášterní zavírá v sobě hojnost starobylých listin, spisův a knih. Původní nadání břevnovského kláštera záleželo ve statcích, peněžitých příjmech a jiných požitcích. Ze státkův, jež r. 993 darovány byly Boleslavem II., uvádíme aspoň vsi: B., Veleslavín, Liboc, Ruzyň, Vrané, Skochovice, Třebestovice, Mračenice, Chcebuz, Vlence, Hrdly, Ojprnice, Němčice. Sv. Vojtěch daroval opatu a bratřím z rodinného jmění svého vsi Bříství a Vikaň v Kouřimsku. Prodlením času zboží klášterní velmi se rozhojnilo; ale uchváceno byvši mocí světskou při počátku válek husitských, sotva z některého dílu nahrazeno a navráceno jest duchovním majetníkům. Posléze (před r. 1848) opat břevnovský byl vrchností v B-ě, Břevnovci (B. Malý), Tejnce, Liboci hořejší (dílem i dolejší), Třebonicích, Hrdlích, Počaplech, Travčicích, Zádušníkách (dílem i v Bohušovicích a Dolánkách). Ke klášteru přivtěleny jsou fary v B-ě a Počaplech. Vnější mocí a vážností klášter břevnovský zaujímal přední místo mezi mužskými kláštery v Čechách, byl ohniskem křesťanské vzdělanosti, sídlem věd a výtvarného umění. Srv. Ziegelbauer, Epitome historiae monasterii Brzevnoviensis (1740); Piter, Thesaurus absconditus in agro břevnoviensi (1762); Růžička. Dějepis kláštera břevnovského a broumovského (1847); B. J. Holub, Paměti farnosti u sv. Markéty v B-ě a blízkém okolí. Vac.

2) B. Malý, Břevnovec, ves t., hejtm. a okres Smíchov (5 km záp), bývalé panství, klášter u sv. Markéty, fara u sv. Markéty, pošta Tejnka, 34 d., 489 obyv. čes. (1880).