Ottův slovník naučný/Axiom

Ottův slovník naučný
Axiologie	Axiom	Axiomatika

Údaje o textu
Titulek:	Axiom
Autor:	Josef Durdík
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 1116. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Axiom

Axiom neb axióma (řec.), věta, která sama od sebe vysvítá a jista jest, tedy důkazu ani nepotřebuje ani nevyžaduje; věta samozřejmá, zásada, věta základní, princip, jako: »Dvě veličiny rovnající se třetí veličině rovnají se sobě« nebo: »A nemůže současně býti B i non-B«. Myslitelé rozeznávají více druhův a-ů a podlé toho jim přidělují názvy zevrubnější, jako jsou a. vztažitý (relativní) čili a. v širším smysle, totiž věta, kterou v tom či onom odboru vědeckém za jistou pokládáme a nedokazujeme, ač v jiném odboru její důkaz se vyžaduje, kdežto a. prostý (absolutní) jest věta sama o sobě bez důkazu stojící, tedy a. vlastně tak nazvaný, a. v užším smysle. Dále lišívají mezi a-em a principem, kladouce onen v obor mathematiky, tento v obor logiky a jiných nauk filosofických; tak z příkladův nahoře uvedených prvý byl by a-em, druhý principem. Že každá dokazovací věda musí konečně dojíti vět nedokazatelných, tedy a-ův, na kterých celá její budova spočívá, jest patrno, jakož i že o podstatě a původu a-ů nastávají další otázky, jež náležejí do vědosloví a metafysiky. Dd.