Ottův slovník naučný/Avraamij

Ottův slovník naučný
Avoyer	Avraamij	Avraamijevščina

Údaje o textu
Titulek:	Avraamij
Autor:	Karel Irenej Černý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 1111-1112. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Abrahám Rostovský

Avraamij: 1) A. Rostovský, blahoslavený mnich a hlasatel křesťanství v Rostově, narodil se z pohanských (dle některých pramenů z křesťanských) rodičů v Čuchlomě a žil prý za sv. Vladimíra nebo za Vladimíra Monomacha (v XI. stol.). Přišed do Rostova povalil modlu Velesovu a na místě tom založil A-ův Bogojavlenský klášter, jehož byl archimandritem. Paměť jeho světí se 20. října. Život jeho popsán a zázraky vyzdoben asi ve XIII. stol. a zachoval se v několika redakcích, o nichž archimandrita Makarij psal v »Istor. rus. cerkvi« I., 1., 27.; vydán od Kostomarova v »Pam. starorus. lit.« (221.—225.). Čý.

2) A., mučenník bulharský, neznámého původu a národa, byl bohatým kupcem a obchodoval s povolžskými Bulhary, jež chtěl přivésti ke křesťanství; ale Bulhaři, když ho nemohli k islámu pohnouti, zmučili jej a posléze sťali (v dubnu 1229). Tělo jeho bylo pohřbeno teprv po roce ruskými kupci usedlými ve »Velikém městě«, v němž sťat, a které proto dle kronik ruských téměř celé vyhořelo hoříc 2krát až 3krát denně. Po míru s Bulhary dal velkokníže Jurij Vsevolodovič tělo jeho od ruských zajatců vyzdvihnouti a přenésti z Bulharska do Vladimiru na Kljazmě (1230), kdež dosud odpočívají v uspenské cerkvi klášterní. Čý.

3) A., mnich trojickosergijevské lavry (původně Averkij Ivanovič Palicyn), náleží k nejznamenitějším mužům za doby bezvládí a zmatků ruských na poč. XVII. stol. Narozen blíže Rostova pocházel ze staré šlechtické rodiny, úpadl však pro účast ve spiknutí Šujského r. 1588 v nemilost, byl od cara Borise Godunova zbaven statkův a postřižen za mnicha v klášteře soloveckém. Po nastoupení Šujského dosáhl r. 1608 důležité tehdá hodnosti »kelarja« (sklepmistra) trojického kláštera, jenž kromě správy statkův zastupoval klášter na soudech a u cara, tak že většinou dlel mimo klášter. Po svržení Vasilije Šujského byl členem poselstva vypraveného bojarskou dumou, jíž předsedal kn. Mstislavskij, ke králi Sigmundovi polskému, vyjednávat s ním, aby králevic Vladislav přijal pravoslaví a aby byl vymezen vliv Polákův při dvoře nového cara; ale vida, že vyjednávání se protahuje, odejel do Moskvy, které se zmocnil Gąsiewski. Zmatky dostoupily vrcholu: Germogen vyzýval nesvorné bojary k povstání, ale teprv, když Poláci spálili a vydrancovali Moskvu, zdvihl se značný odpor organisovaný z trojické lavry archimandritem Dyonisiem a A-em, jenž účastnil se všech bitek s Poláky a ze zásob klášterních podporoval vojevody prachem a olovem, jakož i opět a opět vysílanými listy povzbudil kozáky a slavného knížete Požarského i Kozmu Minina k osvobození Moskvy ode jha polského, které dokonáno rozhodnou bitvou 24. srpna (5. září) 1612. R. 1613 byl mezi duchovenstvem, které s bojary nabídlo v Kostromě korunu mladému Michajilu Romanovu, r. 1618 pak, když Vladislav polský po nezdařené výpravě k Moskvě oblehl trojický klášter, přinutil jej odtáhnouti s nepořízenou a zemřel r. 1626 v klášteře soloveckém, kamž se byl uchýlil, u vysokém věku. A. zanechal zevrubné popsání obležení lavry r. 1608—10 a dalších událostí na Rusi, které vyšlo r. 1784 v Moskvě pod titulem: Skazanije ob osadě Trojickago Sergijeva Monastyrja ot Poljakov i Litvy, i o byvších potom v Rossiji mjatežach a jest jediným pramenem z té doby o onom obležení. O A-ovi a jeho spise psal D. P. Golochvastov v knize Zaměčanija ob osadě Trojickoj Lavry 1608—1610, i opisanije onoj istorikami XVII., XVIII. i XIX. stolětij (v Moskvě, 1842) a v přídavku z r. 1844. Čý.

4) A., zvaný Nižegorodec, dle svého rodiště v gub. nižegorodské, učitel a spisovatel rozkolnický v 2. pol. XVII. století, slul před vstoupením do kláštera Afanasij, byl mnichem kláštera v Lyskově na Volze a poustevničil poblíž Nižegorodu. Reformy patriarchy Nikona pohnuly jej odejíti do Moskvy, kdež podal caru Alexěji Michajloviči žalobu na Nikona, že boří starou víru; tam setkal se s protopopem Avvakumem, jenž právě se vrátil z vyhnanství sibiřského, a přilnul k jeho naukám. Byv r. 1666 povolán na sobor duchovenstva, aby se zodpovídal za své učení, odvolal sice vše, nicméně byl poslán za pokání do lavry trojickosergijevské. Ale jeho styky s Avvakumem tím nepřestaly; A. odešel opět do Moskvy a podal r. 1670 carovi novou supliku (čelobitnaja), v níž přimlouval se za opětné zavedení liturgie patriarchy Josifa, byl však t. r. uvězněn a soudem duchovním zbaven kněžství, načež odevzdán moci světské, poslán do vyhnanství a když nepřestával hlásati rozkol, byl upálen. Jeho čelobitnaja, podaná carovi, pak Poslanije starca A-u k někojemu bogoljubcu sušču — o poslědnem vremeni (psané v trojické lavře) i Otvět starca A-a mitropolitu Pavlu Krutickomu i vlastjam, kteří ho soudili, svědčí o značné sečtělosti a znalosti tehdejší literatury theologické a Písma sv., jež znal tak jako Avvakum téměř z paměti. »Poslání k bogoljubci« jest důležito tím, že A. prvý z rozkolníkův hlásá učení, že Antikrist se již narodil, a sice na severu v osobě Nikonově, na níž shledává všecky známky předpověděné o Antikristovi v bibli. V nové době nalezl prof. Subbotin ještě 2 jeho traktáty o Antikristu a sice sborník Christianoopasnyj ščit věry protiv jeretičeskago opolčenija, který jest chrestomathií ze spisův Otců svatých a jiné theologické literatury, v níž jest sneseno vše, co mluví proti Nikonovi a ve prospěch »staré víry«, a neúplnou rozpravu O antichristovoj pestroobraznoj prelesti. Úplné vydání spisů v VII. sv. Materialov dlja istoriji raskola« prof. N. Subbotina, jenž již v I. sv. (458.—464.) a v II. (117.—118.) o A-ovi pojednal. — V některých rozkolnických spisech XVII. a XVIII. stol. udává se, že A. založil sektu avraamijevščinu, avšak sekty takové s nějakým zvláštním učením nebylo, nýbrž byla vždy jen velká popovščina, vníž v rozličných dobách učili A., Avvakum, Sofontij atd. Čý.