Ottův slovník naučný/Avila

Ottův slovník naučný
Avignonská zrna	Avila	d’Avila

Údaje o textu
Titulek:	Avila
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 1108. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Provincie Ávila
Související články ve Wikipedii: Ávila

Avila: 1) A., špan. prov. v již. cípu Staré Kastilie, hraničí na vých. s prov. Segovií a Madridem, na jihu s Toledem a Cáceresem, na záp. se Salamankou, na sev. s Valladolidem a má na 7882 km² 190.834 ob. (1885). Povrchem půdy náleží v sev. částech k planině starokastilské, jižní díl prostoupen od vých. k záp. mohutnými hřbety kastilskoleonských hor rozhranních. Hluboká podélná údolí při horním toku řek Tormesu a Alberche oddělují rozsáhlou planinu Parameru de A. od Sierry de Gredos, mohutného, na jižní stranu srázného hřbetu, jehož nejvyšší štít Plaza de Almanzor ční do výše 2668 m. Na sev. svahu jejím, pokrytém tučnými pastvinami, jsou v romantických kotlinách dvě jezírka Laguna de Gredos a Laguna del Barco, živená tajícím sněhem, který na některých místech po celé léto zůstává. Značnější řeky jsou Alberche a Tietar, přítoky řeky Taja a Adaja i Tormes, přítoky Duera. Podnebí v nížinách jest celkem mírné, v hornatých krajinách studené. Půda kamenitá a suchá, ale kde může býti zavlažována, velmi úrodná, rodí obilí, víno, moruše, ořechy, kaštany, olivy, len a konopě v hojnosti. Téměř všeobecný jest nedostatek lesů, jenom na jihu ve vých. částech Paramery de A., kolem Hoya de Pinares a Hoya Quesera prostírají se rozsáhlé bory. Kdežto v sev. končinách převládá v zaměstnání obyvatelstva orba, svědčí hornatý jih s rozsáhlými lučinami a pastvisky chovu dobytka, zvl. ovcí, jenž také nabyl znamenitých rozměrův, a zdejší ovce merinské pokládají se za nejlepší v celém Španělsku. Následkem toho je též obchod s vlnou rozsáhlý. Politicky dělí se A. na 6 soudních okresů: Arévalo, A., Cebreros, Arenas de S. Pedro, Piedrahita a el Barco de Avilo. — 2) A., hlavní město před. prov., 88 km sev.-záp. od Madridu, na pr. bř. řeky Adaje v půvabné horské krajině, 1162 m n. m., pěkně stavěné a obklíčené starými, dobře zachovalými hradbami, ale temná barva, které stavební kámen na vzduchu nabývá, dodává městu trudného vzezření. Mezi četnými chrámy vyniká krásná gotická kathedrála s hrobkou Jana, syna Ferdinanda Katolického a Isabelly, a chrám San Vincente, v románském slohu zbudovaný; z ostatních budov pozoruhodný jsou maurský zámek a kněžský seminář, zřízený v býv. kostele sv. Tomáše. Universita avilská, zal. r. 1482, byla r. 1807 zrušena. A. je stanicí sev. dráhy španělské, sídlem biskupa a guvernéra provincie. V dřívějších dobách byvši z nejdůležitějších měst španělských má nyní pouze 9199 obyv. (1878), kteří větším dílem soukenictvím se zabývají. V okolí jsou mnohé znamenitosti, jako i »Quemadero«, místo spalování za dob inkvisice, a velké balvany žulové, lidskou rukou v hrubé podoby zvířat přetvořené; podobné památky předhistorického sochařství nalézti lze i v jiných částech provincie avilské, zvláště v končinách Sierry de Gredos, a nejznámější z nich jsou tak zv. »býci« u Quisanda. V dějinách španělských proslula A. hlavně vzpourou šlechty kastilské r. 1465, kteráž na shromáždění zde konaném krále Jindřicha IV. sesadila a bratra jeho Alfonsa za krále zvolila.