Ottův slovník naučný/Arsis

Ottův slovník naučný
Arsinoé (královny)	Arsis	Arsk

Údaje o textu
Titulek:	Arsis
Autor:	Eduard Kastner
Zdroj:	Ottův slovník naučný: Druhý díl. Praha: J. Otto, 1899. S. 795–796. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Arsis (řec.) č. zdvih jest důrazný díl stopy metrické. Každá stopa dělí se totiž ve dvě části: silnou a slabou, důraznou a bezdůraznou, arsi a thesi, a poměr číselný částí těchto dodává každé stopě zvláštního rázu. Jestliže čásť důrazná objemem časovým rovná se části bezdůrazné, patří stopa ta v druh, jejž staří rhythmikové nazývali γένος ἴσον, na př. –́|⏑⏑, kde a. i thesis mají doby dvě; má-li a. doby dvě, thesis pak jen jednu, na př. v trocheji –́|⏑ sluje druh stop těchto γένος διπλάσιον; jest-li konečně a. trojdobá a thesis dvojdobá, sluje stopa ta stopou druhu zvaného γένος ἡμιόλιον (protože 3:2 = 1½:1). V básnictví přízvučném jest a. vždy slabika přízvučná, v básnictví časoměrném a. z pravidla jest slabika dlouhá (krátká jen v tom případě, když dlouhá původně a. ve dvě slabiky krátké se rozkládá, na př. ⏑⏑⏑́⏑ místo ⏑⏑–́, a v některých ještě vzácných případech aiolské lyriky). Zajímavo však jest stopovati nenáhlé posunutí obou významů slov a. a thesis. Takt v hudbě antické dával se nohou (proto skandovati praví se βαίνειν, takt nazývá se βάσις), při důrazné části slabým dupnutím noha položila se (θεῖναι) na zem, proto slula tato přízvučná čásť θέσις; při slabé části noha se zvedla (ἄραι), odtud bezpřízvučná čásť taktu slula ἄρσις. V dobách pozdějších hlavně u metriků latinských zapomnělo se na původ slov těch a pomýšleno při slovech ἄρσις, zdvih, a θέσις, kles, na hlas, jenž při důrazné části se zvedá (αίρεται) a při bezdůrazné klesá (τίθεται), odtud nazvána čásť důrazná a., bezdůrazná thesis; nastal tedy pravý opak u významu slov těchto. V hudbě a metrice moderní držíme se této druhé platnosti slov, ač někteří metrikové navrátiti se snažili k starému významu. Knr.