| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Arsénové sirníky |
| Autor: |
Zdeněk Jahn |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný: Druhý díl. Praha: J. Otto, 1899. S. 794. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Související na Wikidatech: sulfid arsenu |
Arsénové sirníky jsou tři: sirník arseničitý, As₂S₂, arsénový, As₂S₃ a arseničný, As₂S₅. Arsén lze se sirou i v jiných poměrech slučovati. A. s. jsou ve vodě nerozpustny a proto méně jedovaty než kysličníky arsénu. V žíravinách a sirnících jejich snadno se rozpouštějí. Pálí-li se v zavřených nádobách, snadno tají a pak sublimují, proměňujíce se tím v látky beztvárné, sklovité; na vzduchu jsouce zahřívány spalují se plamenem namodralým, vydávajíce zápach česnekový a sirný zároveň. — Sirník arseničitý č. disulfid arsénu skládá pěkný červený nerost realgar čili zářnek (arab. zarnik), v starověku také sandaraca zvaný. Nerost tento krystaluje v sloupečcích soustavy jednoklonné, barvy krásně zářové, lesku mastného; na světle zežloutne rozpadávaje se v prášek, jenž jest směsí sirníku a kysličníku arsénového. Realgar vyskytuje se zvláště v Uhrách u Tajové a Kapníka, v Čechách u Jáchymova a často v jícnech sopečných a lávě (Vesuv, Etna). Čistého nabývá se, roztopí-li se arsén s přiměřeným množstvím síry. V hutích jedových strojí jej sublimováním smíšeniny z pyritu a kyzu arsénového v troubách hliněných, jímadly opatřených, v nichž sirník arseničitý se sbírá. Pálením arseniku bílého se sirou nabývá se realgaru, jenž drží v sobě mnoho kysličníku arsénového; tohoto může se zbaviti, vyváří-li se vodou. Strojený realgar mívá v sobě také více síry než přirozený. Výrobku takovému říkají v obchodě červené sklo arsénové, arsenik červený, též rubín arsénový nebo síra rubínová. Jest tělo sklovité, prosvítavé, prášku pomorančového, lesku démantového; nemá chuti ani vůně. Potřebuje se ho nyní nejvíce na bílý oheň indický, jenž vzniká zapálením směsi ze 12 částí salnytru obecného, 3½, části síry a 1 části realgaru; slouží k signálům a na divadlech. Před zavedením žluti chrómové užívalo se ho a auripigmentu jako žlutých barev malířských a v barvířství. Turci a jiní východní národové užívají jeho i auripigmentu ku přípravě rusmy, již strojí z prášků těchto sirníků, hašeného vápna a vody. Kašičkou tou natírají místa hlavy své, která chtí oholiti. Vlasy a vůbec chlupy změknou v ní za krátko, že snadno mohou se seškrabati. Podobné směsi užívají jircháři k odstraňování srsti s menších koží. Účinek rusmy pochází od nejedovatého hydrosulfidu vápenatého, jehož proto k týmž účelům užívají. Také užívá se ho jako následujícího sirníku ke strojení kypy indychové. Jest též přísadou k olovu při výrobě broků. A-vý s-k čili trisulfid arsénu, As₂S₃ skládá žlutý nerost auripigment (něm. též Operment) čili kaménku, jenž vyskytuje se s předešlým hojně v Uhrách a Sedmihradech, Multanech, nejvíce v Persii a Číně, odkudž jej vyvážejí. V starověku nazývali jej arsénikon a nerozeznávali ho od předešlého. Krystaluje v krátkých sloupečcích soustavy kosočtverečné, jež jsou měkké, barvy citronové, mastně i perleťově lesklé. Také vyskytuje se v kusích slohu lupenatého, jež štípou se snadno v ohebné lístky. V hutích jedových strojí jej sublimováním 1 části květu sirného a 7 částí arseniku. Nabývají tak hmoty sklovité, citronové až pomorančové, jež slove žluté sklo arsénové č. žlutý arsenik. Výrobek ten drží zhusta 97 % i více kysličníku arsénového, jímž stává se velice jedovatým. Potřebují ho nejvíce barvíři na přípravu kypy opermentové. Za mokra vzniká a-vý s-k v podobě žluté ssedliny, pouští-li se sírovodík do roztoku arseniku, okyseleného chlórovodíkem. Velmi skvělou žlutou barvu jeví, byl-li připraven varem roztoku arsenikového v kyselině solné s thiosíranem sodnatým. Za mokra připraven slouží jménem žluť královská za barvu malířskou. V kyselině solné a sírové nerozpouští se, snadno rozpouštějí jej však ammoniak, žíraviny a jejich sirníky. V roztocích sirníkův alkalií poskytuje sloučeniny nazvané síroarsénany čili sulfarsénity. Některé síroarsénany vyskytují se jako nerosty, tak síroarsénan stříbrnatý (skládá proustit, AsS₃Ag₃) aj. — Sirník arséničný č. pentasulfid arsénu, As₂S₅, vzniká spolu s předcházejícím, pouští-li se sírovodík do roztoku kyseliny arseničné nebo arseničnanu, jež smíšeny jsou s chlorovodíkem. Čistý strojí se rozkladem síroarseničnanu draselnatého kyselinou solnou. Jest žlutý prášek. Se sirníky zásaditými slučuje se v sirné soli síroarseničnany čili sulfarsénaty. Vzácné blejno xanthokon drží v sobě síroarseničnan stříbrnatý.
ZJn.
PD old 70
Související na Wikidatech: sulfid arsenu