Ottův slovník naučný/Alpská záře

Ottův slovník naučný
Alpská růže	Alpská záře	Alpské hospodářství

Údaje o textu
Titulek:	Alpská záře
Autor:	Eugen Miroslav Rutte
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 953. Dostupné online
Licence:	PD old 70

Alpská záře (něm. Alpenglühen), optický úkaz jevící se na vrcholech alpských před východem slunce a po jeho západu. Bývají léta, že ani jednoho večera neobjevují se temena Alp v tom nádherném, purpurovém zabarvení, jež jest pravou a-kou září. Co pod tímto názvem turistům často se okazuje, jest jen poslední zážeh zapadajícího slunce, jež polévá cimbuří ledových hradův a sněžných kupolí záplavou zlatou a nádechem růžovým. Než úkaz překrásný, kdy Alpy hoří, planou, kdežto nížiny dávno již zahalily se v závoj noci, jest vzácný. Stojíme-li na temeni některé velehory a dostaví-li se a. z., zíráme ke zlatému kotouči slunka, jež v nespatřené dosud velikosti zdá se klesati k vrcholům alpské hradby na západě. Každým okamžikem stává se zlato ohnivějším a zároveň červenějším, krvavějším; vše, co v pruhu paprsků jeho leží, polévá purpurovým jasem, jenž co chvíli více brunátní a přechází v odstíny tmavější, promíšené violovou barvou. Naše šaty, prádlo i obličej: vše koupe se v ohnivé oranži, hoří a zase v karmínově violovém tónu plane. Slunce klesá a klesá, až jen úzký, lesklý proužek na západě označuje místo, kde v aetheru se utopilo. Avšak po chvilce na opačné straně ještě jednou Alpy zahoří, jako by zaniklé slunko naposled ještě zemi políbilo; pak nastoupí ztrnulá bledost věčných sněhův a ledů. Pozorujeme-li a-kou záři ze zdola, z údolí, jest dojem ještě mohutnější. Nenáhlý postup a přeměna barev od zlata a rozžhaveného kovu až k temně violovým stínům děje se za šera kolem nás rozhoštěného a kaleidoskop barev, zvláště purpurových nuancí, nabývá tím větší intensity. Slunce dávno nám již zmizelo s obzoru, a jest tedy nové osvětlení alpských temen tím větším překvapením. A když po této brillantní hře barev rázem nastoupila bledost ledovcův a sněhů, tu náhlý ten přechod působí až mrazivě. Po chvilce však znova a naposledy temena velehor zaplanou růžovým leskem, ale jest to již pouze krátký, sesláblý úsměv. Rt.