Ottův slovník naučný/Albrechtice

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Albrechtice
Autor: neuveden, Ignác Tkáč, Vincenc Prasek
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 739–740. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Albrechtice
Související články ve Wikipedii:
Albrechtice (Sušice), Albrechtice nad Orlicí, Albrechtice nad Vltavou, Albrechtice (okres Ústí nad Orlicí), Albrechtice (Horní Jiřetín), Albrechtice (Drahonice), Albrechtice (Rozsochy), Albrechtice u Rýmařova, Město Albrechtice, Velké Albrechtice, Lesní Albrechtice, Albrechtice (okres Karviná)
Č. 150. Znak města Albrechtic.

Albrechtice: 1) A. Albrechtec (Albrechtsried), statek allod. a farní ves v Čechách na svahu vrchu Sedlo, ve 40 d. 312 ob. něm., hejtm., okr. a vik. Sušice (2 hod. jihových.) diéc. Budějov., obec A.; patr. Fr. Kuchynka, 2263 osadníků; šk., pš. Sušice. – Farní chrám sv. Petra a Pavla založen od Vladislava I., krále českého, a dne 5. ledna 1179 od syna jeho Vojtěcha, arcib. salcpurského posvěcen. Kostel tento jakož i zemský statek A. patřil skoro po 6 století k bavorskému klášteru premonstrátskému Vindberku, který obstarával 3–4 svými řeholníky služby boží i vedení hospodářství až do r. 1803, v kterémžto roce vláda bavorská klášter Vindberk zrušila. Na to dostal se statek A. (s vesnicemi A., Milčice, Janovice a Záluží) dvorním dekretem ze dne 2. dubna 1805 c. k. komoře, od níž koupil jej 1807 v dražbě Jakub Veith, od toho 1808 J. Šebesta. R. 1849 přešel v ceně 14.330 zl. v držení dra. Vojtěcha Šebesty. Nyn. majitel Frant. Kuchynka a choť jeho Františka, výměra statku 57 ha.

2) A. (lat. Alberti Villa), někdy městečko, nyní ves v Čechách při vtoku Orlice tiché do divoké, 47 d. s 393 ob. č., hejtm. a býv. dom. Pardubice, okres Holice (2 hod. severových.), obec A., fara Týniště. Zdejší fil. chrám sv. Jana Křtit. byl 1350 farním; šk., parní pila. – Při A-cích býval hrad, jehož zbytky se spatřují mezi A-mi a Týništěm, postavený v první polovici XIV. století. Karel IV. kladl jej ve svém Majestátu (1348) mezi hrady a městy, jež od komory nikdy odlučovány býti nemají. Roku 1352 zastaveno zboží A. (vsi A., Štěpanovsko, Běleč Velký a Malý, Hodišovice a lesy hradecké) v 1350 kopách Ješkovi a Vaňkovi strýcům z Vartemberku. Král Václav zastavil (1398) A. s Potšteinem Prokopovi, markrabí moravskému, a vyplativ je opět na nich zapsal (1403) 200 kop Janovi Krušinovi z Lichtemburka. Od r. 1411 počítány A. k věnným statkům královen českých. R. 1429 zapsal cís. Sigmund zboží to Pútovi z Častolovic, od kteréžto doby drženy při hradu Potšteinu a dostaly se s ním Vilémovi z Pernšteina. Vojtěch z Pernšteina, syn Vilémův, přivtělil A. k panství pardubickému, s nímž pak koupeny ke komoře královské. Hrad A. zpustl již v XV. věku a ztratil se docela z paměti lidské.

3) A., Albrechtec, far. ves v Čechách, 95 d., 706 ob. č., hejtm., okr. a vik. Týn nad Vltavou (2 hod. sev.-záp.), obec A., býv. dom. Nezdášov, diéc. Bud.; patr. Bohuslav hrabě Berchthold, 1225 osadníků. Lok. kostel sv. Petra a Pavla byl 1384 farním, od r. 1624 byl bez faráře a teprv r. 1757 založila hraběnka Karolina z Chermontu, roz. hraběnka z Vrtby, při něm exposituru, která r. 1785 byla v lokálii proměněna. V kostele jsou náhrobní kameny rodu Audražských z Kestřan (Ctibora † 1599, Jana † 1605, Alžběty † 1606, Bohuslava † 1610); šk. Srovn. J. Chadta Dějiny statku Chřeštovického.

4) A. (Olbersdorf), ves v Čechách na Sázavě, 122 d., 821 ob. něm., hejtm., okres, býv. dom. a fara Landškroun (¾ hod. sev.-vých.), obec A.; šk., kaple sv. Anny a sv. Josefa.

5) A. (Ulbersdorf, Olbersdorf, lat. Alberti Villa), ves v Čechách, 78 d., 405 obyv. něm., hejtm. Chomútov, okr. Jirkov (1 ¾ hod. sev.-vých.), obec A., býv. dom. Eisenberk, fara Holešice, starobylý chrám Všech Svatých; pš., žel., dvůr popl., 2 mlýny.

6) A., ves v Čechách, 21 d., 142 obyv. č., hejtm. Písek, okr. Vodňany (1 ¼ hod. severozáp.), obec Drahonice, býv. dom. Protivín, fara Skočice.

7) A. samota v. Košice a Val.

8) A. (Albrechtitz), ves na Moravě, 215 ob. (1880), hejtm. Nové město, okres a pošta Bystřice, fara a škola Rozsochy. – A. založeny nejspíše Albrechtem z Pernštýna okolo roku 1550. Tč.

9) A. (Olbersdorf), farní ves v rymářovském soudním okresu, dříve Helvikov, má faru, l. 1655 nově založenou; kostel sv. Trojice byl po strašném požáru l. 1751 zase vystavěn. Patří k děkanství rymářovskému. Tato ves byla nějakým Albrechtem založena a po něm také pojmenována: uvádíť se jako Alberti villa v listině r. 1350. V ten čas už byla tam fara, o níž se v listinách z let 1575 zmínka činí, která však později zanikla. V XV. století jmenoval se jeden rod rytířský podlé této vsi. L. 1545 byla zpustošena a 1575 zase obydlena. Tč.

10) A. (něm. Olbersdorf), okres. město ve Slezsku, hjtm. Krnov, s 992 ob. něm. (1880), panství, far., pošta, tel. a žel. stanice; Albrechtice (něm. Olbersdorf), ves tamže s 1344 ob. něm. (1880). A. náležely již 1377, slovouce Albirchtisdorf, znamenité rodině pánů Stošů z Kounic, z nichž Jiřík mezi léty 1445–75 stoje při straně krále Jiříka Poděbradského znamenité vykonal skutky vojenské, konaje mnohé nájezdy do statků bisk. vratislavského, načež král Matiáš 1462 učiniv velikou výpravu na potrestání knížete krnovského a pánů sobě odbojných dne 30. srpna před hradem a-ckým se položil, kdež zabral knížectví krnovské. Stošové pozbyli tudíž A-c, kteréž potom přešly na pány z Fulštejna a s těch skrze Elišku Supovnu z Fulštejna dostaly se Janu ml. z Valdštejna. Hanuš Kryštof r. 1623 toho zboží pro odboj pozbyl, i přešlo na arciv. Karla, biskupa vratislavského, kterýž je vzdal jesuitům niským, načež 1742 dostalo se jesuitům opavským a po zrušení toho řádu 1773 do správy státní, až je r. 1824 koupil Karel Traugott Skrbenský ze Hřiště; ale již rok na to prodal je kupcům opavským, Tlachovi a Keilovi, jejichž dědici je drží dosud. Tvrz a-cká za mnohých běhů válečných stala se proslulou. Léta 1779 pruský generál Stutterheim vtrhnuv sem se svým vojskem zatlačil rak. posádku, avšak opětně zapuzen jest až na Porubu Osoblažskou. – Ve znaku mají A. divého muže polovicí těla z nízkého křoví vynikajícího, který pravici v bok má opřenu, v levici drží vytržený strom (viz vyobr. č. 150.). Psk.

11) A. Veliké (Gross-Olbersdorf), druhdy řečené »pod Bílovcem«, ves farní ve Slezsku rakouském, hejtm. Opava (okolí), okr. a pš. Bílovec, s 1357 něm. obyvateli (1880) a školou; náležely původně k velikému zboží pánů z Kravař, z nichž Jan 1424 Anežce, kněžně opavské, své manželce, zapsal na ní 50½ hřiven věna, avšak později pustil čásť svému manovi Václavu Rusovi z Doloplaz. Díl kravařský zdědili knížata opavská i pustili jej r. 1437 bratřím Zajíčkům, z nichž Václav Zajíček jej vložil bratřím z Vladěnína k Bílovci. Čásť Rusova přešla na Jana z Doloplaz, 1447 na Mladotu z Prusinovic a 1464 na Markétu z Prusinovic a Tršic, jež vzala na to zboží ve spolek Bohuslava z Kokor. Ten vysoudil díl toho zboží, Smilovi Kobylkovi z Kobylího postoupený, ale Jiříkovi ze Štablovic zastavený. Po značném o tu věc sporu pan Bohuslav z Kokor nabyv od Anežky z Domamyslic, což tu byla po bratru svém Janu Hukovském zdědila a což jí kníže Viktorin z Poděbrad 1476 z manství propustil, r. 1492 všecek díl svůj pustil též k Bílovci. Třetí nějaký díl, náležitý pánům z Děhylova, přešel též k Bílovci. L. 1778 vojsko rak. mělo tu sklad soli v pivovaře, kteréž oddělení vojska pruského majíc zabrati, samo od husarů Esterhazyho bylo jato. Psk.

12) A. Lesní (Wald-Olbersdorf), ves ve Slezsku, s 395 česk. obyv. (1880), hejtm. Opava (okolí), okres Vítkov, fara a pš. Březová. A. náležely od nepaměti ke komornímu statku hradeckému knížat opavských a pak králů českých; r. 1563 přešly od Rudolfa II. v pozemské zboží pánů Pruskovských, a jejich dědiců. Psk.

13) A. (pol. Olbrachcice, něm. Albersdorf), ves ve Slezsku, okr. Fryštát, fara Karvín, pš. Suchá Horní, s 1029 čes. a 33 něm. obyvat. (1880), dvěma školami, kat. a ev. Filiální kostel zasvěcen jest sv. Petru a Pavlovi. Vesnice ta, při potoku Stonávce položená, za dřívějších dob měla několik pánů, jak svědčí několik dvorů: »Belegrad«, »Červenka« a »Matuškovec«. V XVI. stol. náležela jedna čásť pánům Rudským z Rudy, druhé nabyl p. Frydrych Laryš ze Lhoty na Karvinné, jemuž 1587 kníže těšínský Adam Václav listy na to zboží potvrdil. Jeho potomkům, hrabatům Larisch-Mönichům, náležejí dotud. Psk.