Ottův slovník naučný/Akreditiv

Ottův slovník naučný
Akkordovati	Akreditiv	Akkreditovati

Údaje o textu
Titulek:	Akreditiv
Autor:	Heřman Šikl, Josef Trakal
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 634. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Akreditiv

Akreditiv:^{[red 1]} 1) Něm. Kreitbrief list úvěrní, vůbec poukázka na úvěr, kredit; v obchodu poukázka (mandát) vydatelova na vyzvaného (adressáta), aby ověřenému (akkre. ditovanému) na účet vydatelův úvěru poskytl; často bývá určeno limitum, zejména při více adressátech. Písemná forma jest obvyklá; často zpravuje též vydatel adressáta přímo avisem. Poměr mezi vydatelem a ověřeným jest různý a nejeví se v listu. Ověřený a vyzvaný vstoupí v právní poměr teprve přijetím (akceptem) posledního; v případě nepřijetí má týž postih (regress) proti vydateli. Z obdrženého placení zavázán je adressát toliko vydateli. Šikl.

2) A. (franc. lettre de créance), pověřovací listina (v pr. mezin.), t. j. písemná plná moc diplomatických agentů, kterou vydává velvyslancům, vyslancům a ministerským residentům jejich panovník sám, ostatním diplomatickým agentům ministr zahraničných záležitostí. Prvý druh listin pověřovacích, jež obsahují jméno, hodnost, odporučení i plnou moc (plein pouvoir) akkreditované osoby, odevzdává se souverainu cizího státu v slavné audienci přijímací, druhý druh, jenž má formu přípisu, předkládá se ministru zahraničných záležitostí. Od této chvíle přísluší diplomatickým zástupcům vlastně teprv právo zastupovati jejich stát, jakož i zvláštní práva osobní (v. Diplomacie). Od a-u liší se instrukce jednatelů diplomatických, které jsou obyčejně tajné, a jiné listiny, jako na př. průvodní list (sauf conduit), jež při poslání svém obdrží. Tkl.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Psáno s jedním „k“, přesto abecedně řazeno mezi „Akkordovati“ a „Akkreditovati“.