Ottův slovník naučný/Akermanské smlouvy

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Akermanské smlouvy
Autor: Vavřinec Josef Dušek
Zdroj: Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 624. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Akermanské smlouvy staly se dne 8. října roku 1826 mezi Ruskem a Tureckem. Mikuláš I. nastoupiv vládu ujal se povstalců řeckých, žádal na portě zadostučinění za pohanu pravoslaví a svého vyslance v Cařihradě. V březnu 1826 poslal Portě notu žádaje za upravení poměrů v knížectvích podunajských, za vyslání plnomocníka na hranice ruské ke konečnému upravení těch věcí a určité rozhodnutí o tom do šesti neděl. K tomu připojena byla hrozba, nevyhoví-li Porta těmto žádostem, že bude z Cařihradu odvolán plnomocník ruský a – nastane válka. Ačkoli sultán veliký jevil odpor, přece musil na doléhání vyslance angl. a franc. povoliti a zavříti v Akermaně smlouvy, a sice: a) A-ká s-va obsahuje: 1) Vyznačena určitěji dunajská hranice obou říší; 2) hranice asijská mezi oběma státy ostane tak, jak jest, po uplynutí pak dvou let má býti zkoumáno, jakých prostředků bylo by nutno užiti pro upokojení a bezpečnost pohraničných obyvatel; 3.Turecko se zavazuje do 18 měs. uděliti Srbsku slíbená mu mírem bukureštským práva a svobody; 4. ruští poddaní mají dostati do 18 měs. náhrady za škody, kterých utrpěli loupeží barbarských loupežníků námořských i jinými případy od roku 1821; 5. Turecko zavázalo se plniti ve všem jasskou smlouvu obchodní. – b) Zvláštní smlouva o Multany a Valašsko: 1. Hospodář má býti volen z domácí šlechty; 2. nesmí býti sesazen bez vědomí carova; 3. kdyby umřel nebo se vzdal, vládne do nové volby kajmakan volený radou toho knížetství; 4. zrušené poplatky hattišerifem nesmí býti vymáhány; 5. zajaté území Izbrajla, Djordjeva, Kul a za Alutou má býti vráceno; 6. bojaři r. 1821 vystěhovalí mohou se vrátiti; 7. vzhledem k bídě v těch knížectvích po revoluci 1821 má býti poplatek Portě na dva roky sleven. – c) Zvláštní smlouva o Srbsko, kterou Porta zavázala se dáti knížectví srbskému: 1. Svobodu náboženství, právo voliti kníže, nezávislost vnitřní správy; 2. svobodu obchodu, volnost srbským kupcům jezditi do turecké říše se srbskými pasy; 3. volnost zřizovati ústavy, školy a tiskárny. – Turecko byvši k těmto smlouvám přinuceno nesplnilo ničeho z nich, což bylo příčinou války mezi oběma státy r. 1828. – Rambaud, Gesch. Ruslands 1886, str. 710. a sl.; Bulle, Gesch. d. neuesten Zeit 1876, I., str. 101. a sl. Dšk.